Říjen 2007

"liška ryšavá"

30. října 2007 v 10:55 | b. |  pohádky
"jdu ti ukázat...", zastavila se na chvíli známá, a tak jsem zahlédla kotě potácející se po silnici. jedno auto by se mu se štěstím vyhnulo, ale to druhé by z něj udělalo placku. nezbylo než se vrhnout na silnici. obě auta měla brzdy v pořádku a řidiči nebyli krvelační. když jsem ho nesla do parku, uvědomila jsem si, že je lehké jako pírko. bylo zubožené, proto šlo tak pomalu.
dáme mu trochu jídla
první krok k ochočení
potřebuje teplo
druhý krok, ovšem podmíněný koupelí
"jak se jmenuje?" zeptala se kamarádka večer
zikmund
"chytré holky" konstatovala, když se na něj podívala, sice byl ve hře ještě zimní král, ale ta podoba!

letorostu

19. října 2007 v 14:17 | b. |  myth
moje blogy se výjimečně týkají tebe, jako bych popisovala jiný svět. myšlenky a minulost, kterou uvozuji budoucnost. patříčné slovo "uvozuji", základ slova je od vázat. o mně se zmiňuješ, jako bys mě zpřítomňovala, držíš mě na zemi. dost pravděpodobně je to z naprosto praktických důvodů jistoty domova, který máš ve mně. domovem nejsou hrady a paláce, ale vzpomínky zapsané do myslí.
"ještě dva velké"
"velké jsou červivé," namítla jsi
"dobře," souhlasila jsem, "tak několik malých," a nacházely jsme opravdu malé
"tak trochu větší," upravila jsem přání, doplnily jsme košík středně velkými, které se začaly ukazovat, a šly jsme domů s plným košem praváků.
možná jsme našly i štěstí

předci si vybírají nás

18. října 2007 v 14:16 | b. |  myth
předkládáš problémy které by bez tebe nebyly, ale já bych zpohodlněla a trouchnivěla jako usychající strom bez pokračování. vím, že bych ti neodpustila zřeknutí se kořenů, odvrhnutí rodičů a minulosti. máš nás v sobě i se vzpomínkami. odmítla bys výhodu minulých zkušeností, základy, na kterých můžeš vytvářet nový prostor, budoucnost je na tobě i péčí o kořeny. odmítnutí svých předků je nejhorší provinění na sobě. nezáleží jestli jsi nejvyšší, záleží na ovoci. předci si vybírají nás, ne my je.
oheň hoří, dolmeny jsou vztyčeny a kočky hlídají.
voda je život a domov je posvátno kolem nás.

dávno tomu

17. října 2007 v 14:15 | b. |  myth
tajně jsem v noci chodila do ložnice rodičů. táta chrápal, ale mámu jsem vůbec neslyšela. zastavilo se mi srdce a zkroutil žaludek, že bolestí jsem nemohla dýchat, celá ztuhlá hrůzou, ale potom se máma nadechla, a já se taky nadechla, a mohla jít spát. to byly mé okamžiky hrůzy poté, když jsem ve škole poznala, že mám mnohem straší rodiče, než moji spolužáci, a bála jsem se, že už umřou. bohové měli obvykle opačný problém, nesmrtelnost svých rodičů.