Květen 2007

reklama

23. května 2007 v 14:49 | b.
automat přiřadil následující reklamy, zřejmě podle slov, podobně jako kdysi byl panem weinbergrem sestrojen dotazovací dialog počítače, v současné době pracuje pro gogole, (něčím se živit také musí:)).
ezdráš 7,22 : Make Your Donation Today
Poznáním DNA, která je v kostech Životní pojištění na míru od ČSOB Pojišťovny
copak se nevidíš? Vysoká škola CEVRO Institut
Bolavá s outěžkem šla, s dítětem v náručí domů, do bezpečí SV-Agency - pulty centrální ochrany (PCO)
jakékoli modifikace podléhají autorskému zákonu 121/2000 Sb Kurzy kiteboardingu

zrzavá sezóna

21. května 2007 v 0:00 | b.
sezóna začala jako obvykle, jen si přispíšila.
čaroděj mi požehnal a koncert byl nádherný.
lišky kolem kroužily, ale píseň písní je odhalila.
jedna byla alegorická, jedna podšitá a třetí, ta třetí byla skutečná.
našla jsem prvního křemenáče se zrzavou hlavou.
křemenáč
zrzavé bylo i modřínové dříví.
povlak vody v koupelně byl zrzavý.

taková normální procházka

14. května 2007 v 20:56 | b. |  pohádky
žily byly matka s dcerou. bydlely na konci vísky kousek od lesa. často je navštěvovali srnky, zajíci a ptáci, někdy i žáby a hadi, a ony si s nimi povídaly. měly malou zahrádku, kde pěstovaly bylinky. také štípaly a řezaly dříví na oheň, sušily jablka na křížaly a chodily do lesa na jahody, houby, i jen tak.
jednou šly do lesa na procházku a potkaly matku s dcerou a hezky je pozdravily "hezký den, sousedky" a sousedky se na ně hezky usmály a doma povídaly, že potkaly matku s dcerou, které šly do lesa na procházku. kousek dál se pásly dvě černobílé krávy. matka s dcerou jim řekly "dobrý den, máte dobré mléko". stračeny se za nimi dívaly, byla to taky matka s dcerou a povídaly kravým hlasem o tom, že slyšely jak šly na procházku a potkaly sousedky a hezky je pozdravily "hezký den, sousedky", mohlo by to vypadat, že svět je složen z matek a dcer, které si spolu povídají v jakékoli podobě, ale vydržte s rychlými soudy.

ke svátku matek

13. května 2007 v 13:13 | b.
zatímco každý blbec ví, že 2+2=4, umí se podepsat v bance na úvěr a ve škole se naučí číst natolik, aby v reklamních materiálech pochopil nápisy "akce" a "výprodej" s cenovkou, fígl jak vyměnit prostěradlo pod ležícím starcem umí jen nemocniční personál, který si tyto ceněné dovednosti nechává pro sebe.
místo abychom se učili praktické věci jako je krmení a omývání nepohyblivých, s přednáškami lékařů o tom co nás čeká (náhrady kloubů, trhání chrupu), případně znali další následky operativních zákroků, ukazují se televizní reklamy kde umělí figuranti skáčí po horách a laskavě se na sebe usmívají díky konzumaci vitamínů. ve škole nás učí postupy, které každý stroj umí rychleji, stejně jako spočítat za jak dlouho ujede auto vzdálenost z bodu A do bodu B(což je v současné dopravní situaci naprosto absurdní).
gramotnější z nás jsou zaměstnáni ve státní správě, protože tam, jak všichni víme, nehrozí bankrot a je šance dožít penzi. ti úplně nejlepší jsou v reklamních, vlivových a mediálních sférách. kdo se ale o nás postará, když se sestřičkami z východu se moc nedomluvíme a doktorům nerozumí ani personál.
nezbývá, než děti vychovávat v péči o nás už od dětství,
nebo se smířit s tím, že budeme staří uslinatní, nevrlí a s jízdenkou pouze tam, a jednou za rok dostaneme kytku ke svátku matek, možná...

doslov

9. května 2007 v 11:11 | b.
"Ještě jedna skvrna!
Proklatá skvrno, zmiz! ... Cožpak ty ruce nebudou nikdy čisté? ..."
Macbeth

<@> petit chat

8. května 2007 v 8:08 | b.
"we play the greater part for bitter searching of the heart," zpíval Leonard Cohen
a já uvažovala o Venuši, která se zrodila z mořské pěny, o Hathor a o Anežce, které hrály hru o srdce, které hledáme,
"for bitter searching of the heart we rise to play the greater part"
a bez mužů hra by nebyla hrou,
ani Venuše, zrozená z kapky semene padlého boha,
Jitřenka v kůži, děvka i světice,
Magdaléna
Královna
"která z nich vyhraje, alenko?"
podle hmatu?
po písničce, kterou zpívá?
podle vůně růže, kterou večer voní?
podle ovoce jejího?
podle semene lásky v sobě?

<17> v podobě spícího semene ...

5. května 2007 v 5:00 | b.
a v souvislosti s tím, co dělám a co mě zajímá náhodou jsem začala …
a pokaždé, když …
"Nic neučím, jen lidem připomínám, co si pamatují, vědomosti, které přináším, nejsou moje, ty jsou v každém," pravil don Miguel Ruiz v knize Toltécká proroctví.
divné věci se dějí, divnější že jim začínám rozumět
jsou tady stále řády a hrají hru,
ale největší šanci mají neviditelní přeživší nevládnoucí, nelegitimní potomci, nezapsaní v knihách, nedohledatelní
Jedno z pravidel jazyka Python[1]:
"Chyby by nikdy neměly projít potichu."
Následuje další:
"Pokud nejsou záměrně zamlčeny," napsal Peters,
"Nic není skryté," praví gnostici.
Pokud je inteligence jen jedna, nemá důvod zápasit, není s kým,
pokud nechci akceptovat Válku Bohů.
živá informace
mohli bychom vědět, jak to vlastně bylo?
ubližuješ sobě
blbost
když se nebráníš útokům, prohraješ
bojovat?
ne, chytře nastavit zrcadlo
a tančila jsem a rozuměla slovům
a uvědomila jsem si, že slyším
faleš v hlase
díky hudbě a vzdělání, které jsem dostala s genetickou výbavou
díky předkům, které v sobě mám
"jsem, čím jsem," odpověděla jsem si.
Anaj se chechtala, když jsem jí vyprávěla, jak jsem se k tomu dostala a doplnila:
"na počátku byla <@>"
Dnes vím, že cokoli vypadá na první pohled špatně, je jen surová hmota příběhu života a stejně jako u těsta hněteme a šleháme a drtíme, jsme zpracováváni k výsledku, který občas ve snu zahlédneme ...
... jedeme velká rodina, můj rod, malým otevřeným vagónem po silnici. Pod viaduktem v zatáčce se vagón zvrhne a vyklopí nás. Potácím se ven se šrámy a zjišťuji, že chybí máma, ostatní jsou jen trochu odření. Vracím se na místo nehody a najdu ji nezraněnou, mrtvou, ale vím, že mrtvá už byla. Je celá černá, jako Černá madona. Beru ji do náruče. Jsem sousoším, Pietou, kde madonou jsem já v náručí s mámou, s Černou madonou. Svírá mě tak veliká lítost v srdci, že se probouzím v slzách ...
a začínám psát, o pudinku z rozlitého grálu v nás.
"… v podobě spícího semene …"
nový příběh, pohádku, kterou budu dětem vyprávět, ... a která nebude končit,
příběh rodu, na jehož počátku byla <@> … otče náš
jsi květem v louce i růží voňavou
kámen v dlažbě chrámů
lesem, stromem v polích
i touhou, která bolí
"Stalo se pak, když se počali množiti lidé na zemi a dcery se jim zrodili, že vidouce synové Boží dcery lidské, any krásné jsou, brali sobě ženy ze všech, které oblibovali, ... ony rodily jim ..."
a máme náboženství dokazující ...
… v mýtech zase "roztáhl na dvě části, rozdělil nebe a zemi," normální porod, z toho vyplývá, pokud žijeme na zemi, čeká nás nebe a skrze ženu jsou lidé bohy, vyvolené jsou možná nemanželské děti, které známe z řeckých bájí a proto hrdinové, udatní muži, nosili rohy na důkaz svého božství, skrze matku narozeni.

<16> Anaj mi řekla...

4. května 2007 v 4:00 | b.
"vpodoběspícíhosemenecoživáinformacedřímalplazmatvzakopanéknihovněkodexůvchénobiskuaž"
ale "tjpřlžnkňha", uvědomuji si, jak je to v originále?
nebo je přeložená kniha originálem ...
asi nás obě ...
bible byla začátkem českého království ...
a měla by se psát nová,
nový román podle šifry DNA.
"namespacess are one honking great idea," další z aforismů rozumu Toma Peterse.
Nás vytvarovala kralická, bible přeložená do několika málo jazyků zřejmě způsobovala hereze, ostatní křesťané měli znalosti jen zprostředkovaně přes kněze,
fonty a úprava jsou důležité,
dva sloupce, krátké odstavce.
předpokládám, že jen co rozluštíme první pečeť, bude další
hm
nic víc neřekneš?
hm
nebo už bude sedmá?
hm
takže nejen vyluštit, ale i konat?
hm
neštvi mě, znamená to, že souhlasíš nebo nevíš?
hm
více rovin! že mě to nenapadlo hned!
"na ručním papíru,
semišová může být hezká," napadá mě
"příjemná do ruky,
příběh v kůži,
převyprávěný zpět,
kam až sahá paměť a pohádky,
všechno už tady bylo."
Richard i Anna
Karel a jeho čtyři ženy,
Rudolf s obsesí nesmrtelnosti
ideologie a vystřízlivění ...
Život, o kterém sníme, protože žijeme i životy svých předků a ten, kdo spojí správně DNA, je vítězem ve hře.
Byl první Adam nebo ... je otázkou náboženství, ale my víme, že na počátku byla

Matka a je úplně jedno, jestli matkou byla země nebo myšlenka.
Vědci se snaží dokázat že to, co uděláme, umí předpovědět,
paradoxně hledají důkaz boha,
bohyně se bojí
google mě vidí
vidí i vás
radar

<15> už vím jak sejmout kolíbku

3. května 2007 v 3:00 | b.
Dávám dohromady informace a čekám na propojení v realitu, které porozumím, a ode dna, na které jsem se dostala, se odrážím nahoru, kroužím jako pták, dívám se na oblohu, hvězdy i oblaka a snažím se představit si nebe. Ráj máme v sobě a k němu se vracíme. Postupně životem drhneme svou duši o atmosféru plnou myšlenek a snů jiných lidí, abychom se dostali do nebe, které je jen takové, jaké si vysníme. V opačném případě nás čeká jen konec, vypnuto, ukázali mně Monty Pythoni, ale sen, který v sobě neseme, nás dostane tam, kam sami jdeme.
Pyton je programovacím jazykem, který vymyslel Van Rossum, zjistila jsem ke svému pobavení, a rychle napsala další štěk z Božské komedie na blog.
specifikovat, upřesnit, precizovat. volit vhodná slova a domyslet souvislosti. když chceš, aby místo deset nad bylo deset pod nulou, musí přijít vítr nebo vichřice, podle rozdílu teplot a časového úseku. vichřice zporáží stromy a odnese střechy. máš dobrou střechu a stromy daleko?
ploty to porazilo
no vidíš, ale plním, co si přeješ!
a způsobuju si to sama?
jistě že sama, máš přání a jsi moje milá
nemůžeš mě předem upozornit na následky mých přání?
upozorňuji, ale … jak ti to vysvětlit … tobě to nesepne, tak bych to nazval
ráda bych ti rozuměla, ale chybí mi znalost tvé řeči a slovník
to není pravda, máš ho v sobě
ale já to způsobuju i jiným, ubližuju, když nejsem dostatečně pünktlich!
možná ti na nich nezáleží, napadlo tě to?
ty mi dáváš, zpytovat, jestli má přání jsou průzračná a vůbec, co si to dovoluješ, cpát mě do role viníka, když problémy řeším já sama
sama? a není v tom tvůj problém?
možná, ale když budu cenzurovat přání, říká se tomu "definovat", vytrácí se z toho hravost a invence. sklouzávám do počítačových schémat s možností 1 nebo 0, chybí třetí možnost, prostor a vývoj v čase, kdy se 0 přepne na jedničku, mezitím stoupá napětí nad únosnou mez a lup a je tady sepnutí obvodu …, takže je to o tom změnit sebe, já vím, už jsem to mockrát slyšela a četla
jsi má milá, proto tě hnětu a hladím
moc výhod z toho nemám
výhody jsou pro slabé, silní zpohodlní
ještě k těm plotům, chceš mi tvrdit, že musím domyslet, to znamená znát všechny následky svých přání?
jo
ale to znamená znát všechno!
no jo, máš to těžké, postavit sebe do role boha je obtížné
ale když svůj život sama nebudu řídit, tak kdo?
kdo se namane
chceš říct, že když se někomu znelíbím, tak mě zatratí?
tak nějak, ale víš, že ti držím palce, máš u nás bonus
kašlu ti na bonus, ale je to obtížné, nemůžeš pomoct?
stále ti pomáhám, abys pochopila
pokud budu věřit v boha, bude za všechno zodpovědný on?
no vidíš!
ale myslet si, že všechno vyřeší bůh nebo věda, obojí je stejné
ne tak úplně, oddaní bohu si nestěžují
já si vezmu tu zodpovědnost, pokud mi pomůžeš
s radostí, moje milá
studny, potřebuji vyčistit studny
tak si to zařiď
a opravit dům
jak si přeješ
a půdu na chalupě, pomůžeš?
samozřejmě
a ještě bych ráda měla čas na snění a přátele a psaní ...
když si zorganizuješ čas, tak to zvládneš
a musím se stále učit, abych ta přání ...
... mohla správně definovat, myslíš
proč jsi se mnou dřív nehovořil?
neměla jsi zájem
odpovíš mi na všechny otázky?
jistě
kdy umřu?
nevím
řekl jsi, že odpovíš
odpověděl jsem, nevím, záleží na tobě
jak může záležet na mně, chceš říct, že nesmrtelní budeme jen v případě, že se na nás nezapomene?
jo
alexandrijská knihovna, když shořela ...
a jsme u toho, na počátku bylo ...
... v roce 48 před Kristem, ale možná to je čas nula, od kterého začali novou dobu, dobu temna, v které opět nacházeli nalezené
opět náhoda, potkala jsem ...
ale to není náhoda, přeci to víš
a že první velmistr křížovníků byl ...
vím, ..
to už je žebřík skoro až ...

<14> Nebe

1. května 2007 v 1:00 | b.
Chatillon založil Filip August roku 1192, ale rod sahá do počátků Franků a Jan Lucemburský, … Lucemburg je v překladu hrad světla a od víly Meluzíny, která byla na jejich počátku, se odvozuje rod.
Máma, uvědomuji si, pocházela z rodu Bošků a její pra byla Divišů, déva, stejně jsme dávno už zapomněli vnímat názvy a jména jako znamení, která nám předkové předali. Není to erb, ale přízvisko, jméno, jméno matky, které je třeba vyluštit, často schované uvnitř patriarchálních rodů. Dcera si sama zvolila křestní jméno a mořem jsem ji pokřtila. Byla to hra, možná. Stále náhody, o které zakopávám a které mají logické propojení. Prolínání světů, pudink genů rozteklých z grálu, který v sobě máme.
Nedávno jsem se vrátila z představení, pod kterým byla ještě jedna, možná i víc rovin, záleží, kolik jsem sama schopna porozumět. Celý týden byl náročný, a já byla unavená. Kdybych neměla lístky, asi bych se jela domů vyspat. Ale vrátila jsem se domů přetažená a zapnula televizi. Monty Pythony následovali Staří Mistři. Uvědomila jsem si, že ostatní to vědí, opravdu jde o život, celou dobu, ale nejen o prožívání současného, ale o ten budoucí.
Nebe je jen takové, jaké si vysním nebo NIC, ale i NIC je nadějí, protože pokud napíšu NIC, je to slovo a k tomu, aby bylo slyšet, je potřeba čas. Čas a prostor jsou jedním. Zvukem si rozšiřuji prostor kolem sebe, abych mohla psát slova, myšlení nestačí, dokud vyslovené slovo bude silnější než myšlenka.
Zednáři jsou, stejně jako kdysi, stavitelé (a teď bych je zrovna potřebovala). Stejní fachmani a následovníci cechových mistrů, jako byl i můj táta strýc i dědové ..., přetvářejí hmotu. Jsou Mistři ve svém oboru a všemi uznávaní. Umělci přetvářejí ducha, který jde vybrousit jako diamant. Brousí se smutkem, zklamáním, pádem, zoufalstvím a leští se radostí, láskou i štěstím, city, které každý z nás prožívá.
Nebe si vytvářím svým sněním.
"... blázen se pozná na první pohled: je to hlupák, co nemá žádné fígle. Hlupák se snaží svou tezi dokázat, logiku má pochybenou, ale má ji. Blázen se naopak nestará, aby vůbec nějakou měl, postupuje s pomocí zkratů. Pro něho zkrátka všechno dokazuje všechno. Má svou fixní ideu a všechno nač přijde, se mu hodí k tomu, aby mu ji potvrdilo. Blázen se pozná podle toho, že nebere na vědomí nutnost důkazu a že je neustále ochoten všude nacházet zdroj osvícení. Ale bude vám to možná připadat divné, ale dříve nebo později se vytasí s templáři."
"Každý?"
"Najdou se i blázni bez templářů, ale blázni s templáři jsou nejzákeřnější. Nejsou hned k poznání, zdá se, že mluví normálně, a pak najednou ..."
Čtu si znovu Foucaultovo kyvadlo, protože tehdy pro mě byla kniha Mistra Eca jen příjemným čtením, ale teď se k němu vracím záměrně. Ekko se jmenoval poslední Velmistr templářů pro střední a východní Evropu, jak jsem zjistila.
Při půlnoční v kostele Maltézských rytířů jsem si všimla havrana. Došlo mi, že řády stále hrají svou hru. Mocná hra mocných pokračuje, ale ve světě, ve kterém žiji, si chci psát scénář sama. Jen pokud se mi podaří přijít na jejich pravidla a vyluštit symboly, mohu se jim vyhnout. V opačném případě hraji jejich hru nevědomky.