<7> až do sta centéřů

21. dubna 2007 v 21:04 | b.
Jim bylo jasné, že umírá, ale naděje zbyla. V sanitě cestou domů jsem ji držela hlavu, aby se nebouchla, ale saniťáci se příliš rigolům nevyhýbali a pérování nebylo nejlepší. Máma trochu sténala při nárazech, ale usmívala se, protože viděla známou tvář. Zdálo se mi, že má měkkou hlavu, jako malé dítě. Když jsme ji uložili doma, byla šťastná ale slabá, několik dní už nejedla. Pracovala ke smrti, ale já doufala v zázrak. Nestal se. Umřela doma, mezi svými, jak si přála. Usmívala se a zamávala mi. Anaj ji hladila po tváři. Jeff nevyl. Umyly jsme mámu a oblékly, dokud byla vláčná. Nechtěla jsem, aby se jí dotýkaly cizí ruce. Překvapilo mě, jak snadno jsem ji obula původně těsné boty. Celá se zmenšila ve smrti. Bradu jsme podvázaly šátkem. Měla klidný výraz a alabastrovou bledost sochy, jako značku smrti. Když se rodina sešla, zapálili jsme svíčku a náhodně vybrali citát z Kralické bible na parte:
Až do sta centnéřů stříbra
Až do sta měr pšenice
A až do sta sudů vína
A až do sta tun oleje
A soli bez míry[1]
Je to úryvek z příkazu Perského krále výběrčím, při návratu Židů z babylonského zajetí do Templu, kterému předchází tento verš:
A já, já Artaxerxes král
poručil jsem všechněm výběrčím
kteříž jste za řekou
aby všecko čehož by koli žádal od vás
Ezdráš kněz učitel zákona boha nebeského
rychle se stalo
Všechno dávalo smysl a absurdní hra se změnila v reálnou hru. Cítila jsem se po dlouhé době živou bytostí, člověkem odpovědným za svůj život, který se nenechá vláčet pravidly společnosti, která ztrácí sama sebe kvůli zaběhnutému řádu.
Souvislosti o úroveň výš jsem začala chápat mnohem později, ale byla k nim potřeba vzpoura, kterou jsem kvůli mámě i sobě udělala.
Popeleční středa.
Pan děkan řekl "bůh vás potěš", když jsem byla domlouvat zádušní mši a mně se slova zdála smysluplná i jeho účast a vcítění. Byl upřímný a laskavý, plný pochopení. Přepsaly jsme parte s chybami od pohřební služby a doplnily oznámení o zádušní mši. Psala jsem pohřební řeč a cítila, jak si bolest razí cestu a odtéká. Bolest nahromaděná léty, která musela ustoupit prefabrikovanému bezživotí.
Smysl měla i bakalářská práce Anaj, kde cituje Masarykovu tezi o ztrátě smyslu života a smysl jsem nacházela i já, i ukazatele na cestě.
Sinusovka se bolestně prodírala vzhůru, skrz bolest a naději.

[1] Ezdráš 7, 22
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama