Duben 2007

<13> Amen, pravím

30. dubna 2007 v 3:00 | b.
Jelen odkazuje na starou víru. Pochopit, proč se stala jistá událost, znamená kombinovat znalosti a vyhledávat souvislosti z historie.
Našla jsem si známé historické postavy a příběhy, které mohly být příčinou dalších událostí. Unhošť je městem původně patřící ke zboží křivoklátskému, tedy královskému, kde Pražané vlastnili pozemky. Přemysl Otakar I. jezdil koňmo za Konstanc z Prahy až na Křivoklát, tak daleko to z Prahy není, aby musela být Unhošť zastávkou. Proč je kostel zasvěcený zakladatelům církve, nic není náhoda. Až Lucemburk jej daroval, možná Eliška, která se k Anežce modlila při dobývání Prahy. Na kostele je znamení pyramidy z doby barokní přestavby, je to šifra? Má souvislost ...
... zpět k biblickému příběhu, ze kterého se odvozuje moderní historie:
Marie měla roušku a když skonal, odešla zachránit grál, což je blbost, protože měla jiné starosti, ale Magdaléna … kněz se stal bohem skrze matku narozením,
ve formě spícího ... jde o DNA, testování genů
Lev je silný a hlídá poklad největší,
paranoia mlsá a chechtá se, že mě chytla,
potřísněná rouška světce s krví boha.
Co když se dokáže, že je jen člověk?
Náboženství nerozhoduje, jen nabízí možnosti.
Proč musel Ježíš přijít, aby Lazara přivedl k životu, jaká mast to byla?
Život věčný je závazkem církve, pokud tomu věříte, dejte jim veškerý majetek, než začnete citovat poslední sloku z knih.
Jde jen o budoucnost.
Všechno je v hlavě.
Egypt a pyramidy,
Praha a Hradčany,
Anežka svatá, jejíž kosti hlídá vlk a lev.
"řekl byste mi pravdu, jsou ukryty zde?"
Grál se mohl spojit v jednom rodu, v množství menším než je potřebné a stále se spojuje, dokud nedosáhne napětí, kdy nula se přepne na jedničku, ...
uff, ... a paranoia si setřela pot z čela, že to konečně dokázala,
přesvědčit mě, abych psala a musela kvůli tomu zhmotnit anděla,
aby mohl Lucifer, Světlonoš vysvětlit, …

<12> Značkovaní lidé

28. dubna 2007 v 8:00 | b.
"... jaké geny měl kdo v sobě, skutečných rodičů a prarodičů, nebo otec byl někdo jiný? tak bychom se mohli dostat ke skrytým předkům, bez falše a finančních nároků"
"klub, kam by vstoupili předně ctěné matky a jejich muži"
"jasně, tím by daly najevo, že vědí, kdo je otcem jejich dětí"
"hvězdy by pátraly po rodičích adoptivních dětí"
"dost by se toho provalilo"
"značkovaní lidé!"
"to je skvělej nápad," prohlásila se smíchem, "něco, u čeho se pobavíme."
"a bude určitě dost důvodů," dodala s určitými obavami v hlase,
"něco z frašky, detektivky, romantiky a hlavně dokument o lidech, kteří mají jasnou minulost a nejen papírově."
"možná bych zjistila, kdo jsou moji předkové, které jsem neznala, protože kousek té touhy ke mně také dovanulo, říkám dovanulo, protože jde o chemii,"
"chemie," odpověděla jsem na otázku, ale nedořekla že si myslím, že chemické koncerny začnou zaměstnávat hlavně psychology a ...,
naznačila jsem, že člověk může být ovlivněn vzduchem,
neřekla jsem, že ... a zarazila se, protože se mně právě rozblikalo varovné světýlko v hlavě.
"měly bychom to shrnout a založit řád, sice nic nového pod sluncem, ale tak můžeme nejlépe přežít schované uvnitř, opečovávané a chráněné."
Order Petit chat
Z objektivního hlediska jsme pokračováním Panny Marie i Máří, Déméter stejně jak Isidy, … i všech ostatních, které jsou matkami, dobrodějkami i čarodějkami, ženami, které umí stvořit nový život a mužů, kteří o nás pečují a chrání nás.

"Chatillon," shrnula jsem své informace, "je také sídlem automobilky Renault."
"znakem Renaultu je <>," doplnila Anaj a smála se, když jsem jí vyprávěla své závěry, a tím posunula příběh k Božské komedii a začala C. vysvětlovat náš pohled na logo auta. C. je cizincem, i když možná, ... až budeme zařazeni podle DNA, kdo ví? Je v tom naděje i hrozba.
Zůstává mnoho proč.
"možná je odpověď ve mně"
"co když doslova," napadá mě a začínám uvažovat tímto směrem.
"asi trpím paranoiou," uklidňuji se, protože duševní choroba může být vysvětlením.
Kněží a psychiatři to ví,
"jméno a povolání," došlo mi,
povolání tak staré, že se stalo pojmenováním,
psychiatři jsou knězi vědeckých časů.
Ženy jsou často věštkyně, Kirké, Médea, ...
Eleuzínské slavnosti stanovila Déméter na Sicílii, kam moudří muži přicházeli ke slavnosti zasvěcení a Máří, která Krista pomazala předrahou mastí, jak Jidáš dosvědčil a všichni apoštolové pojedli krmi, kterou Máří připravila
a mluvili cizími jazyky, jak psáno
omamné látky, které byly součástí obřadů a vzácná mast, ...
myšlenky šrotují a hledají, "možná jde nejen o mystické spojení kněze i boha, množství větší než malé ..."
"paranoia je přeci antivirus," napadá mě, "zkoumající každou možnost."
"jde o to grál získat nebo zničit?" je hlavní otázkou.
Herodes chtěl udržet moc, proto ...
"... malé, spojené věky v jednom, ve formě spícího …"

<111> jsme bohové

27. dubna 2007 v 7:00 | b.
o život jde stále
o hledání grálu
jsme bohové
a všichni hříchem potřísněni
a pokud jsme nezmoudřeli
zbývá hudba
nebo ticho
a náhody, prachobyčejný routery, víceméně sofistikovaný
na okně mozaika dětskými barvami
nanozávoj
anděl s orlem
ptačí anděl
"každá ideologie oslavuje konec svých vůdců, protože už nemohou do dalšího vývoje zasáhnout, měli bychom posunout děj," říkám kamarádce,
"za předpokladu, že křesťanství vzniklo na ukřižování Krista, husitství na upálení Husa, český stát stojí na zavraždění Václava, máme docela dobrou šanci ukázat morbidnost současných ideologií." dodávám,
"a uctění památky u hrobu neznámého vojína je oslavou válek."
stoupám jako kouř
dívám se na zemi
stromy a přírodu
a vidím to co bůh
všechno to hemžení
říkám si dávno už:
"stále se nemění
vyhubím konečně
všechny ty vyvolené"
andělský orel

<11> Požehnání

26. dubna 2007 v 6:00 | b.
Když táta umíral, neměl bolesti, ale tušil smrt a chtěl ji urychlit. Byl jen potažená kostra bez síly. Umřel před Vánocemi. Přišel telegram, abychom si vyzvedli věci, ani do márnice mě za ním nepustili. Jen s balíkem věcí jsme se vrátili domů. Taková zbytečná prázdnota. Umřel sám mezi dalšími pěti starci, kteří čekali na smrt. Byl téměř hluchý, tehdy jsem si uvědomila, že je nemožné křičet "mám tě ráda". Jen jsem ho hladila, stejně jako mnohem později mámu.
Proto jsem ráda, že jsem zůstala s mámou doma. Doktor říkal, že se to téměř nerozlišuje, ale Alzheimer zní učeně na rozdíl od hloupé demence. Ve svých devadesáti letech měla právo na péči a já něco ušetřených peněz i splacené dluhy. Byla jsem unavená z práce a lidí, kteří se hnali za penězi a úspěchem.
Když jsem odcházela z domu, oslovila mě paní, kterou znám jen od vidění "vy jste ta mladší," chtěla se ujistit, "víte, že vaše maminka byla svatá," hrklo ve mně, po takové době po smrti mámy mě zastavila a řekla: " jste požehnaná!". O tom jsem do té doby nepřemýšlela. Ale kdo ví. Možná, že svatá byla, a její rozloučení bylo požehnáním.
V příběhu, který se v rodině traduje, dostal vévoda d`Origny od Napoleona hodinky. Zraněného vévodu vyléčil můj prapředek a za odměnu dostal hodinky na památku. Na jeho panství jej doprovázela dcera Anna. Protože byla špatně přijata rodinou, vrátila se po jeho smrti zpět domů s malou dcerkou. Hodinky jsou poničené a nejdou. Asi za to může dlouhá doba, po kterou je rodina ukrývala. Jistě je mohli již mnohokrát výhodně prodat, když byli v nouzi, ale neudělali to. Zřejmě měli důvod. Možná že hodinky předaly svůj příběh a mohou dál pobývat v mrákotách ...

<10> Role matky

25. dubna 2007 v 0:00 | b.
Anaj se zrodila z velké lásky, což je jediný důvod, proč dát nový život. Šanci, že bude šťastná, má velkou. Když vidím, že dělá stejné chyby jako já, pomáhám jí nacházet jiná řešení. Při svém rušném životě jsem chyb udělala tolik, že je z čeho vybírat. Svými chybami ji posunuji dál, a tím i ona mě. Je tím víc svobodná.
A Whiter Shade of Pale byla písní lásky. Každá velká láska má svou melodii. Melodie a vůně mám spojené s milenci.
Až mnohem později jsem si uvědomila genetickou podmíněnost, kterou s sebou vláčíme nebo využíváme, což je důvodem, proč poznávat své předky a jejich osudy.
Uvědomila jsem si, že možná proto, že se máma nikdy nezmiňovala o známých lidech kolem ní, jsem byla k tátovi nedůvěřivá. Táta měl charisma. Uměl zpívat, a i když zestárnul a zchudnul, měl úspěch u žen. Máma byla vzorná manželka a matka a ráda vzpomínala na rodiče, hlavně když už byla zmatená.

Příběh hodinek a dcery, která vévodu doprovázela do Francie stále ověřuji, jako bych tátu obviňovala z podvodu. Rod d`Origny, který by potvrdil pravdivost příběhu, jsem zatím nenašla, ale možná si mě najde sám. V rodinné bibli jsou údaje od 18. století. Tátovi předci byli měšťané, kameníci a krejčí. Narodil se už starším rodičům, zřejmě byl velmi opečovávaný, protože první chlapec brzy zemřel. Vyrůstal v hojnosti a zdědil dům s prosperujícím obchodem, zpíval a hrál v ochotnických sborech. Pak přišel Mnichov a válka a měnové reformy a komunismus. Mezitím se těsně před padesátkou stačil oženit. Táta byl naprosto nepraktický, ale pamatuji si, jak krásně zpíval svým basbarytonem Kecala z Prodané nevěsty nebo Rybovu mši v kostele. Kamarádil se s pány, starými mládenci, s kterými se dívali na fotky ženských. Táta měl tablo s věnováním "od umělkyň," říkal tomu, a ženám v lehkých košilkách někdo domaloval skryté části těla. Jednou jsem je překvapila, když si pozvali slečnu, která jim ukazovala prsa.
Táta až do smrti říkal "to nemůže už dlouho trvat, a komunisti padnou". Dnes se asi diví, kam pád komunismu vedl, a že ani po dvanácti letech demokracie nebylo možné jej rehabilitovat. Proto je tady tolik absurdního humoru, sochy a sousoší stavěná i ničená, zájmy a nezájmy, víry a útlaky, ... to je dobré místo pro národ. Větší kráter uprostřed Evropy, roubený stříbrem a zlatem, drahými kameny, lesy a řekami, krásou a ideály. Jen někteří panovníci uměli vládnout. Ti měli ženy ze starobylého rodu Chatillon. Mýty jsou esencí, tak proč jim nevěřit.
Máma mi říkala "nikdy si neber muže, který žije pouze se svou matkou". Když jsem si brala svého muže, žil jen se svou matkou.
špatně jsem sejmula kolíbku

kometa

24. dubna 2007 v 13:35 | b.
25. 4. 2007 prolétá v nejmenší vzdálenosti od Země (0,442 AU) kometa C/2007 E2 (Lovejou).

<9> Hry života

23. dubna 2007 v 23:04 | b.
Mám doživotní smlouvu na hru s názvem:
Bohu milá
Dramaturgie: Tygr
Režie: Život
Ve smlouvě je výslovně uvedeno, že mohu mluvit do scénáře.
Bůh pravil "bohužel".
A tak nějak to bylo:
Svatojánská noc. Odvoz do porodnice byl domluven na osmou, ale spěchala jsem, abych se jako jedna z mála stihla narodit mimo zdravotní ústav.
Za to jsem mámu před smrtí také dostala ze spárů zdravotních zařízení, aby mohla bez desinfekčních stěn, obklopená rodinou, psem a s kočkou na posteli umřít klidně při pohledu na známé obrazy. S tátou jsem to ještě nezvládla. Smrt je stále vnímána jako nakažlivá choroba, která je zásadně léčena v zařízeních s názvem "zdraví", jako by smrt šla uzdravit.
1
Nepamatuji si nic, jen fotografie u táty v náručí, ale možná jsem vzpomínkami vycpaná.
2
Nejsou ani fotky.
Aby mohli tátovi zkonfiskovat krejčovský obchod, odsoudili ho podmíněně za prodej zboží se ziskem 5-7 %, za "investice do zboží, což je nedůvěra naší měně", je psáno v zdůvodnění Krajského národního výboru a k vysoké pokutě. Následuje dopis, v němž táta žádá o prominutí pokuty, protože při měnové reformě přišel o všechny peníze i na vázaných vkladech. Žádost neuznali a nastoupil vyměřený trest. Doma zůstala máma se dvěma malými dětmi a bez prostředků. Když jsem žádala o tátovu rehabilitaci, oznámili, že vše proběhlo podle tehdy platných zákonů a následně to potvrdil i ombudsman. Kafka žil ve správné zemi.
3
Zasutá vzpomínka na mámu, žehlí prádlo, v rádiu hraje hudba a všude kolem to voní čistotou. Chodím kolem žehlícího prkna, mámy, hromady čistého prádla, nasávám vůni a ptám se "proč?" a další "proč?" a zase "proč?" a máma je utahaná z praní a sušení a žehlení a tak mi řekne: "buď už chvíli zticha, bohunko!", a tak jsem šla ven, abych se dozvěděla alespoň něco od dětí. A naučila jsem se nové slovo.
Dnes mám automatickou pračku, ale bílé prádlo měla máma bělejší, i když ho prala na valše a vyvářela ve velkém hrnci na plotně. Dodnes mám ráda vůni prádla sušeného vzduchem a běleného sluncem.
4
Byl nám vnucen nájemník, byl špinavý a páchnul. Posadil si sestru na klín a dával jí pusinky a vyptával se na různé věci. Pak zavolal na mě a já utekla a řekla to mámě a bylo tóčo a táta mu vynadal a zakázal na nás sahat a on křičel, že nás vyžene, až dostane náš dům, jak mu slíbili na MNV, když bude na nás donášet. Naši kočku někdy navlékneme do panenkových šatiček a musí být v kočárku jako miminko.
5
Řekla jsem slovo, které jsem slyšela od dětí v ulici a táta se rozčílil a vzal řemen, já vklouzla pod gauč a hrozně se bála a máma řekla: "asi nezná jeho význam", a tím mě zachránila.
Dnes vím, že slovo píča je zkomolenina slov "petit chat - kočička". Říkali tak Napoleonovi vojáci, když se chtěli dostat holkám pod sukně.
"Píči", pomyslela jsem si tehdy v nemocnici, když sestry přivazovaly mámě ruce a nohy k posteli, aby si mohly v klidu kafrat a pít kafe. To je posun významu za 200 let. Nechávaly mámu ukřižovanou v nemocnici, bez možnosti si utřít slzy nebo přivolat pomoc. O lékařské péči jsem už dávno ztratila iluzi, a proto jsem zůstala s mámou doma.
Než zdomácnělo v Čechách slovo petit chat, dostaly se do rodiny hodinky. Díky hodinkám jsem začala psát, abych při hlídání mámy uhlídala i své myšlenky.
6
Paní soudružka učitelka řekla rodičům, že při vyučování říkám, že v rádiu říkali něco jiného, než vykládá ona, a tak si rodiče furt přelaďují stanice. Chci hrát na piáno, jako ostatní holky, ale v LŠU řekli, že mám hudební sluch a dlouhý malíček, a protože klavír nemáme, tak musím hrát na housle a ředitelka školy se jmenuje Tekla. To je jméno! Taky chodím na náboženství a pan farář se jmenuje Dítě, ale dětem vůbec nerozumí a kluky mlátí rákoskou přes prsty.
Jména mě dnes zajímají. Vypovídají o rodech a lidech. V současnosti jsme identifikovatelní mobilními telefony a kreditními kartami, takže čísly. Svou kontrolu si platíme telefonními poplatky a vedením účtů u bank. Všechno se o nás ví. Sledují nás satelity a infratechnologie a databáze a internetové vyhledávače a vůbec, devět na devátou čísel telefonů plus kód země, IP adresy ..., jen do hlavy mi zatím nevidí, jinak by mě už jistě někam zavřeli.
<< dál

<8> Stvořit si budoucnost

22. dubna 2007 v 22:04 | b.
Velmi zvolna a pomalu jsem se vracela do "normálního" života. Trvalo to dlouho. Chodila jsem na dlouhé procházky a pracovala na chalupě, ale bylo to málo. Ztratila jsem sebevědomí a sama potřebovala oporu. Nikdy mě nenapadlo, že smrt může mít tak hluboký dopad. Možná to bylo dlouhodobou péčí, která se stala středem mého života i ztrátou kontaktů s ostatním světem, na který jsem neměla čas, ale svět se mi najednou zdál být drsný a lidé neomalení.
Snažila jsem se pokračovat v pátrání v příběhu hodinek a navštívila jsem Francouzský institut, ale ani tam jsem se nic nového nedozvěděla. Pokoušela jsem se najít další prameny, ale jako bych se točila v kruhu.
Abych měla dárek k Vánocům, napsala jsem Anaj příhody z jejího dětství, které nemohla znát, ani si pamatovat. Chtěla jsem, aby měla vzpomínku na své dětství, protože od mámy jsem se nic o svém ani jejím víc nedozvěděla. Tehdy jsem si myslela, že smrtí končí možnost dozvědět se.
Dávala jsem také dohromady výpisky z knih a dostávala jsem se k jádru svých myšlenek. Zaujaly mě názory, které jsem neuměla sama jasně definovat. Byla jsem zaskočená, jak jsem se z racionálních úvah dostala na opačnou stranu. Myslela jsem si, že je to smutkem a duševním otřesem, protože jsem uvažovala i o možnosti stvoření. Přečetla jsem bibli a hodně mýtů o bozích, ale něco mi nehrálo. Psala jsem dál výpisky, svoje vzpomínky a názory na události, abych získala zručnost ve vyjadřování a přitom jsem si urovnávala i své myšlenky.
Když jsem posté chtěla, aby Anaj přečetla mé eseje, navrhla mi kurz kreativního psaní, kde jsem potkala anděla. Marek ve skutečnosti není anděl a určitě si to o sobě nemyslí.
Dnes vím, že lidé jsou anděly jen v úzkém spektru činnosti. Vlastně všichni jsme andělé. Občas nám Božská komedie přihraje malou roli nebo jen štěk, kterým zasáhneme do děje jiným lidem. Od té doby si začínám více všímat situací, které mě potkávají a zařazuji lidi do rolí. Je to zábavné i neosobní. Jsem divákem i hercem. Jsem Vědomě účastna svých rolí.
Dospěla jsem k názoru, že mohu sama sebe stvořit. K tomu, abych sobě napsala roli, musím dobře znát svůj charakter. Nemohu hrát postavu, která není důvěryhodná nebo s kterou se neztotožním. Proto jsem probrala svůj život, abych si minulost ozřejmila a mohla sama sobě vytvořit pokračování příběhu, který chci.
Stvořit si budoucnost
na základě minulosti, podmíněné minulostí svých předků.
Poznáním DNA, která je v kostech.

<7> až do sta centéřů

21. dubna 2007 v 21:04 | b.
Jim bylo jasné, že umírá, ale naděje zbyla. V sanitě cestou domů jsem ji držela hlavu, aby se nebouchla, ale saniťáci se příliš rigolům nevyhýbali a pérování nebylo nejlepší. Máma trochu sténala při nárazech, ale usmívala se, protože viděla známou tvář. Zdálo se mi, že má měkkou hlavu, jako malé dítě. Když jsme ji uložili doma, byla šťastná ale slabá, několik dní už nejedla. Pracovala ke smrti, ale já doufala v zázrak. Nestal se. Umřela doma, mezi svými, jak si přála. Usmívala se a zamávala mi. Anaj ji hladila po tváři. Jeff nevyl. Umyly jsme mámu a oblékly, dokud byla vláčná. Nechtěla jsem, aby se jí dotýkaly cizí ruce. Překvapilo mě, jak snadno jsem ji obula původně těsné boty. Celá se zmenšila ve smrti. Bradu jsme podvázaly šátkem. Měla klidný výraz a alabastrovou bledost sochy, jako značku smrti. Když se rodina sešla, zapálili jsme svíčku a náhodně vybrali citát z Kralické bible na parte:
Až do sta centnéřů stříbra
Až do sta měr pšenice
A až do sta sudů vína
A až do sta tun oleje
A soli bez míry[1]
Je to úryvek z příkazu Perského krále výběrčím, při návratu Židů z babylonského zajetí do Templu, kterému předchází tento verš:
A já, já Artaxerxes král
poručil jsem všechněm výběrčím
kteříž jste za řekou
aby všecko čehož by koli žádal od vás
Ezdráš kněz učitel zákona boha nebeského
rychle se stalo
Všechno dávalo smysl a absurdní hra se změnila v reálnou hru. Cítila jsem se po dlouhé době živou bytostí, člověkem odpovědným za svůj život, který se nenechá vláčet pravidly společnosti, která ztrácí sama sebe kvůli zaběhnutému řádu.
Souvislosti o úroveň výš jsem začala chápat mnohem později, ale byla k nim potřeba vzpoura, kterou jsem kvůli mámě i sobě udělala.
Popeleční středa.
Pan děkan řekl "bůh vás potěš", když jsem byla domlouvat zádušní mši a mně se slova zdála smysluplná i jeho účast a vcítění. Byl upřímný a laskavý, plný pochopení. Přepsaly jsme parte s chybami od pohřební služby a doplnily oznámení o zádušní mši. Psala jsem pohřební řeč a cítila, jak si bolest razí cestu a odtéká. Bolest nahromaděná léty, která musela ustoupit prefabrikovanému bezživotí.
Smysl měla i bakalářská práce Anaj, kde cituje Masarykovu tezi o ztrátě smyslu života a smysl jsem nacházela i já, i ukazatele na cestě.
Sinusovka se bolestně prodírala vzhůru, skrz bolest a naději.

<6> kdyby ...

20. dubna 2007 v 20:04 | b.
Anaj měla francouzskou kamarádku, Marie která pracovala jako marketingový zástupce Renaultu pro střední Evropu v Praze. Marie chtěla poznat Unhošť.
Potkala jsem dávného přítele a vyprávěla mu o svém pátrání. Řekl mi, že jeho prastrýc byl posledním velmistrem křížovníků v 50. letech. Pamatuji si na ušlechtilého pána, bratra velmistra, který působil křehce a důstojně i v ústavu. Proto jsem zůstala s mámou doma, abych ji ochránila před ústavem pro starce.
Měla jsem čas na čtení knížek, které léta doma ležely neotevřené, i na nový pohled na historii, o které nám ve škole neříkali. Čekaly jsme s mámou na smrt, které se sama bála. Bála se neznámého a modlila se. Nemohly jsme spolu mluvit, protože neslyšela, ale odmítala nosit naslouchátka. Byla uzavřená do sebe a měla zmatené vidění světa, kterému už nerozuměla. Usmívala se na mě i na návštěvy a se vším souhlasila. Zvedala telefon, když ji štěkot psa upozornil a vedla monology se sluchátkem. Odezírala známá a očekávaná slova z obličeje. Často vstávala v noci v domnění, že je ráno, když světlo pouličních lamp se zdálo být svítáním, a těšila se na jídlo. Několikrát upadla, ale odmítala nosit hůl. Posledním pádem si zlomila stehenní kost. Bylo půl třetí v noci. Bolestí se počůrala a styděla se za to jako malé dítě. Držela jsem jí v náručí a chlácholila, zatímco Anaj volala pohotovost. Přijela sanitka s lidmi, kteří neměli ani základní znalosti, jak zafixovat zlomeninu. Následovalo bolestné čekání, několik rentgenů, zmatená máma v chladné přesvětlené místnosti příjmu, přikrytá jen prostěradlem, žadonící o vodu, kterou jí nechtěli dát. Alespoň jsem jí vlhčila rty a vzpomínala na základní poučky (tma, teplo, tekutiny), které zřejmě už při úrazech neplatí. Nabízela jsem, že s mámou budu při vyšetřeních, protože ničemu nerozumí. Odmítali. Když se rentgen nepovedl, dali mi olověnou zástěru, abych mámu držela. Nedali jí ani utišující léky. Trpěla, a já, uvědomující si zmatek který v sobě má, dvojnásob. Převezli ji na oddělení intenzivní péče, kam jsem nesměla. Jen přes sklo jsem viděla tělo.
Dva dni po operaci mě konečně uviděla. Byla pod sedativy a spokojená. Chtěla domů. Měla ruce uvázané k posteli a hadičky s tekutinami dovnitř a ven. V noze šroub. Řemeslně dobře odvedená práce. Ruce jsem jí odvázala. Byla zvyklá si stále utírat oči a hladit vlasy. Hmat byl jeden ze smyslů, který jí zůstal. Nebránili mi, ale i když jsem nechala své telefonní číslo, aby mě zavolali, kdykoli se vzbudí, že ji budu hlídat, nezavolali. Další den zase přivázané ruce. Když jsem si stěžovala, že nás téměř nevnímá, vyhrožoval mi zástupce primáře, že jí může ještě zvýšit utišující dávku. Bez mého souhlasu objednali místo v léčebně dlouhodobě nemocných a hlavní sestra řekla, že s ní žádnou rehabilitaci nedělají, protože jde pryč. Vyděsila jsem se a naštvala na systém, kde posouvají člověka z jednoho zařízení do druhého jako na běžícím pásu. Zadřela jsem ho. Donutila jsem zrušit přesun do léčebny a doktor se podíval se zájmem na osobu, která si chce tak starého, nesamostatného, neperspektivního člověka vzít domů. Říkal, že je to za celou dobu jeho praxe asi pátý případ a vypadal, že ho to těší. Nechala jsem si poradit jaké polohovací a další pomůcky si mohu objednat, pleny a plenkové kalhotky a připravily jsme doma prozatímně gauč tak, aby nespadla, než pořídíme potřebné. Doufala jsem, že rodina podle možností pomůže, jen jsem se obávala, abych mámě svou neznalostí neublížila. Když jsem ji odvážela z nemocnice, byla i vrchní laskavá a podstrčila mi náhradní plenku a zbytek výživy, kterou mámě po mé vzpouře dávali. Připustili, že existuje ohleduplnost, laskavost a láska. Cit, který dlouho v bezcitném prostředí museli potlačovat, aby přežili mezi každodenní bolestí a zavedenými pravidly odlidštěné společnosti. Jako by se roztrhla opona a oni si uvědomili, že je ještě jiná cesta. Jsem za ní mámě vděčná.
Anaj dopisovala bakalářskou práci s názvem "Povědomí smrti".

<5> Anežka

19. dubna 2007 v 19:04 | b.

Anežka

byla nejmladší dcerou Přemysla Otakara I. a jeho druhé ženy, Konstanc, kterou nazývali "krásná Helena". Konstanc byla dcerou byzantské princezny a uherského krále.
Anežka odmítla sňatek s anglickým králem Jindřichem III.[1] i římským císařem Fridrichem II., když byl zrušen sňatek s císařským synem, vstoupila jako první z královských žen do kláštera. Podporovala svého bratra Václava I. a založila řád křížovníků s červenou hvězdou. Předtím ještě Anežka fundovala v Praze klášter klarisek a minoritů. Důvodů, proč Anežka odmítla dva nejmocnější panovníky, mohlo být víc. Vstupem do kláštera a založením vlastního řádu se princezna dostala mimo dosah císaře a papež byl daleko, osamostatnila se v rámci svých možností. V životopise Anežky jsou románové narážky, ale nic není dokázané. Pravdou je, že sňatky byly politickými nástroji i zbožím. Přemysl Otakar I. získal r. 1212 Zlatou bulu sicilskou od císaře Fridricha II. Štaufa. Fridrich[2] byl velmi zajímavá osobnost a jako mladík získal císařskou korunu. Český panovník jej podporoval, a proto byl nejprve korunován císařem. Symbolickou dědičnou korunu potvrdil samozvaný zástupce boha na zemi až později. Boje mezi papežem a císařem vedly ke klatbě na rod Štaufů, které Přemysl diplomaticky využil. Přemysl používal i žen kolem sebe jako nástrojů moci. Anežčina matka byla sestrou uherského krále, a tak si zajistil spojenectví. Pocházela ze starobylého rodu Chatillon[3]. Zlatou bulou byla stvrzena nezávislost Království českého a začal vzestup země v rámci Evropy.
V té době vznikal i mariánský kult. Na křižáckých výpravách se drsní a neomalení žoldáci setkali s mnohem jemnější a kultivovanější civilizací, která ctila ženu, a tento způsob života přinesli s sebou domů. Obvyklou zábavou byla vyprávění příhod z cest a popis cizích mravů.
Červený kříž na paži byl znakem rytířů křížových výprav. Znakem řádu křížovníků je černé roucho a červený kříž s mariánskou hvězdou. Znak vypadá jako řád. Podvazkový řád nebo řád Zlatého rouna se udělovaly šlechticům a často i kupovaly, zatímco křížovníci svůj řád žijí. Černá barva je znakem kontemplace a červená je barvou krve i života. Hvězda se nazývá jitřní. Jitřenka je symbolem padlého anděla, světlonoše Lucifera a je také symbolem lásky, je to Venuše. Římané nazývali planetu Venuši Luciferem nebo Světlonošem. Jitřenka je také počátkem zrození světla nového dne. Máří Magdaléna[4], mystická nevěsta Kristova, je někdy líčena jako padlá žena. Velké množství křížovnických kostelů je zasvěceno Panně Marii i Máří Magdaléně. Gotika je plná symbolů a každý z nich obsahoval čtyři základní úrovně - historickou, morální, alegorickou a teologickou. Tomáš Špidlík, jezuita a učitel papeže Jana Pavla II., konstatoval při jednom rozhovoru, že dnes lidé nerozumí obrazům. V dřívějších dobách měla každá barva[5] a symbol na obrazech svůj význam, a lidé je znali.
Symbolem křížovníků je Jitřenka, nové zrození ze tmy. Naděje zrození lásky, doufám, že jsem vyluštila správně, nejen symbol, ale i vzkaz, který namaloval Georges de La Tour.
Řád křížovníků původně sídlil spolu s minority a klariskami v Anežském klášteře Na Františku, než byl postaven objekt u Juditina mostu. Křížovníci byli správci mostu a kontrolovali tím jediný přístup přes řeku na Hrad. Při přednáškách mě zaujala specifika jednotlivých řádů. Obdobný účel jako křížovníci měli templáři, kteří sídlili blízko, v kostele sv. Anny, kde je v současnosti sídlo Vize 97. Rozkvět a význam templářů byl jistě Anežce znám. Templáři byli mocným řádem, který zajišťoval bezpečnost poutníkům, původně na cestách do Templu, ale následně i obchodníků na všech cestách. Pro ochranu poutníků před okradením uschovávali jejich peníze a vydávali na ně směnky, podobné dnešním bankovním. Byli prvními moderními bankéři. Někteří boháči u nich ukládali i věno svých dcer, a i panovníci si u nich půjčovali.
Na symbolech v křížovnickém sídle u Karlova mostu je v podzemí reliéf jelena. Jeden z nejpřednějších bohů Gallů se nazýval Cernutos, rohatý bůh. Jeho důležitost dokumentuje oltář, nalezený i pod chrámem Notre Dame v Paříži. Město Unhošť má ve znaku jelena se zlatým parožím, skákajícího přes zelený keř. Zlaté paroží je symbolem královské moci a zelený je keř života.
To mohl být konec jedné historické odbočky, kdyby ...

<4> Místo a řád

18. dubna 2007 v 18:04 | b.

Místo

Unhošť je malé město západně od Prahy, založené Přemyslem Otakarem II. Osídlení se datuje od 9. století. Městem se stalo později, protože ve středověku nesplnilo požadavek stavby hradeb. V případě válečného tažení utíkali obyvatelé i se svým majetkem do hlubokých křivoklátských lesů, tam byli více v bezpečí. Úzkými cestami do neznámých hvozdů se vojáci nehnali. Dodnes je v jednom z těchto údolí památka v podobě kapličky, zasvěcené Panně Marii, se "zázračnou" studánkou. Ke kapličce do Žlábku se koná každoroční pouť. Obraz v kapličce je namalován podle tzv. Roudnické madony[1] (originál je ve starých sbírkách gotického umění v Anežském klášteře). Nejvýznamnější stavbou v Unhošti je kostel, původně románský, darovaný Janem Lucemburským řádu křížovníků s červenou hvězdou. Kostel je zasvěcený Petrovi a Pavlovi.
V antikvariátu, který sídlil v Karlově ulici blízko Karlova mostu, byl dlouho vystaven grafický list Bohemie Rosa. Na jednom z okvětních lístků je Unhošť. Zajímal mě řád, kterému kostel patří a navštívila jsem přednášky v hlavním sídle, i podzemní část kostela sv. Františka.

Řád

křížovníků s červenou hvězdou je jediný řád založený v Čechách. Velmistr křížovníků byl na úrovni člena královské rodiny po králi, královně a kralevici. Rytíři nesměli nic vlastnit, ale mohli nosit zbraně pro svou ochranu. Řád měl za úkol ochranu žen a péči o slabé, chudé a raněné. Právně byl majetek křížovníků osvobozen od daní a byl pod ochranou papeže. Kláštery a kostely byly zakládány v pohraničí, na strategických místech a rušných stezkách. Anežka, zakladatelka řádu, měla u křížovníků vlastní celu a sama dohlížela na jeho chod. Prvním velmistrem řádu byl Divišovec.

<3> Události

17. dubna 2007 v 17:04 | b.

Události

významné v Čechách jsem nenašla, byl krátce mír. Devět let po Francouzské revoluci byla moc panovníků v Evropě ohrožena. O Rakousku té doby je známo, že vybudovalo síť špehů. Mlynáři sídlili obvykle mimo město, takže úkryt mohl být bezpečný. V té době probíhala diplomatická jednání. Jistě byl přítomen i francouzský zástupce. Možná byl účastníkem jednání d`Origny, možná hodinky byly symbolem důvěry nebo znakem určité skupiny lidí. Bližší informace, které by objasnily příběh kromě vyhlášení války v roce 1799 odvetou za zavraždění francouzských vyslanců v Rattsatu, jsem nenašla. Rattstat je na německo-francouzských hranicích. Je ale možné, že to nebyl první případ porušení bezpečí vyslanců. Našla jsem stručnou informaci, že roku 1742 vznikla v Praze první zednářská lóže za podpory francouzských důstojníků a ve stejném roce byla bitva mezi ustupujícími Francouzi a pruskými vojáky blízko místa. Tajné spolky, včetně zednářů, byly po roce 1795 zakázány, ale zákaz se v Praze nedodržoval. Velmistrem pražské lóže byl hrabě Kolowrat a mezi členy i vévodkyně Zaháňská, přítelkyně Metternicha, ale všichni byli pod dohledem špehů, proto by nemohli zraněného šlechtice ukrýt.
Během následující doby se pod vedením generála Kutuzova spojili Habsburkové s ruským carem Alexandrem proti Bonapartovi, i když předtím podepsali s Bonapartem spojeneckou smlouvu a jeho ženou byla Marie Luisa Habsburská.

k píče

17. dubna 2007 v 8:20 | b.
vím, :)
"na první pohled šokuje, na druhý pohled zaujme a vzbudí zvědavost," napsal mi dauphin
a já doufám, že se spolu se mnou i trochu pobavíte i …
kniha je volně šiřitelná na internetu bez nároku na honorář.
jakékoli modifikace podléhají autorskému zákonu 121/2000 Sb.

<2> Pudink z grálu

16. dubna 2007 v 16:04 | b.

Pudink z grálu

Pátrání začalo výpovědí pracovní smlouvy. Do té doby jsem žila racionálním životem a neuvědomovala si vlivy minulosti, která podmiňuje i současné jednání. Zůstala jsem doma původně tři měsíce, abych si odpočinula a byla s mámou, ale tři měsíce se protáhly na tři roky. Když odložím pátrání, potkám člověka, knihu nebo symbol, který mě postrčí a uvědomím si, že minulost žije, a pokračuji. Promýšlím a vyhledávám v internetu, v knihovnách, navštěvuji přednášky a místa, která mě zajímají. Pátrám po skutečných postavách v příběhu Božské komedie. Hra, kde si nejsem jista obsazením rolí, ale může jít o život i dnes, jako tomu bylo na začátku příběhu. Záleží na rovině, ve které se pohybuji. Gotika měla čtyři roviny. Podle teorie[1] Johna Wheelera je počet vesmírů nekonečný a tím i možnosti, i pravdy, které se mění podle úrovně znalostí a souvislostí.

Hodinky

roku 1798 daroval zraněný důstojník, vévoda d`Origny z vděku za uzdravení. Hodinky, které sám dostal od Napoleona. Divné datum, které jsem se snažila ověřit. Napoleon v té době byl generálem. V knihách je zmiňován rok 1798 v souvislosti s tažením Napoleona do Egypta[2], což vedlo k zájmu o egyptské památky. Jméno důstojníka jsem v seznamu šlechtických rodů neurčila (možná Orhini, táta napsal d`Oríni). Pokud by si táta nebo jeho předkové, což jsem nepominula, chtěli příběh vymyslet, stačilo dát pozdější datum a jiné jméno. Hledala jsem odpovědi a nacházela události, kterým předcházely jiné.
Jeden z možných důvodů proč hledal pomoc právě u pra...dědečka bylo povolání.
Do roku 1620 byla v českém království používána čeština. Po Bílé hoře byla zrovnoprávněna němčina s češtinou. Po svém nástupu na trůn zavedla Marie Terezie němčinu jako úřední jazyk rakouské monarchie a čeština se stala jen jazykem pomocným. Zavedla také povinné používání příjmení. Příjmení zapisovali obvykle němečtí úředníci podle povolání nebo přívlastků[3], proto je v Čechách a na Moravě tolik německých příjmení. Můj pra...děda byl zřejmě mlynářem a ti, podle historických pramenů, požívali mnohem větší svobody než ostatní poddaní a nebyli vázáni na panstvo jako písaři a doktoři. To by mohlo vysvětlovat, proč se ukryl u mlynáře, ale proč zrovna u mého prapředka a v tomto místě?

<1>

15. dubna 2007 v 15:04 | b.

jsem rukou, která vidí, temná hmota vesmírů, ústa mluvící neslyšitelná slova
ponořením se do hloubky dávám otázky a rozumím odpovědím
svět je jen z malé části viditelný a uchopitelný
zvuky jej rozechvívají, hudba i sbíječky
mixery letadel šlehají vášně
<|>
Táta zmiňoval historii hodinek několikrát, a protože byla pro něj velmi důležitá, i stručně zapsal. Mezi tátou a mnou byl víc jak generační rozdíl. V době dospívání jsem měla jiné zájmy než historii, později nebyl čas a ještě později nežil táta. Informace, které uvádím, jsou skládačkou příčin a následků dějů, které objevuji a náhod, které potkávám, obkrouženy historií rodů, míst a řádů. Jen některé údaje zapadají do známého příběhu dějin. Souvislosti si nevymýšlím, jsou tady stále.
Máma měla vlasy jako měsíční paprsky a okolní svět byl pro ni už nebezpečný, proto jsem s ní zůstala doma. Uklízela jsem šuplíky plné písemností a řadila je, a tak jsem přišla ke starým rodným listům a dokumentům. Našla jsem záznamy, které chci objasnit, včetně minulosti hodinek, o kterých táta mluvil. Napsat knihu, kterou by příhody jiných rodin mohly doplnit[1] v místech, která nemám zatím ověřená, mě napadlo později. Někde pro zjednodušení používám jiné příběhy i pohádkové bytosti. Často jsou naprosto pravdivé. Prolínají se zřejmě mnohem víc, než zatím tuším.
Možná najdu chybějící, abych mohla svůj příběh potvrdit.
Možná najdu i svoji budoucnost.
Možná


titul

13. dubna 2007 v 13:04 | b.
madono černá matko proměny
vystrčeni z ráje směr hledáním poznáváme
v biblickém zabili jsme
jsme kain nejsme abel
bez čárek bez tečky otazník pořadím slov vlnovkami vět
otisky žen které se rozplynuly
podle ovoce jejich poznáte je
jsme
postavami bohů
otroky či drábi
svobodnými lidmi
máme na výběr

víkend

13. dubna 2007 v 8:49 | b.
přijedu v devět, pravila,
vstala jsem, i když byla sobota už v osm, abych vše připravila na cestu.
v půl desáté zavolala "nestartuje mi auto",
počkám, přijeď mhd, odpověděla jsem s nadějí, že se tak moc neděje.
přijela v deset, protože si vzpomněla na "čudlík" pravila, kterým zřejmě myslela sytič, zhýčkaná moderními dopravními prostředky.
než jsme dopily čaj, volal, že má vybitou baterku ve svém autě, i v mobilu.
to už jsem byla smířená s pokaženým víkendem.

odhalení

8. dubna 2007 v 8:27 | b.
stará věštba praví:
"moudrá matka
svrhne bohy"
četba na pokračování

odhalení_2.

3. dubna 2007 v 10:18 | b.