rodopis

28. prosince 2006 v 21:55 | b.
strom
Napsat deníček rodu není nic nového. Nejrozšířenější je Starý zákon. Nejpopulárnější jsou paměti zpěváků, herců a politiků.
Neaspiruji na NEJ, ale pokud všichni napíšeme své Rodopisy, umožníme předkům se potkávat a upravíme některé příběhy a doplníme mezery.
Rodopis se rozvětvuje směrem dolů, k pramenům, k dobám, které popisují většinou jen historické události. Příběhy své, i předávané, znám útržkovitě, neobjektivně. Objektivita ani v historii neexistuje.
Údaje jsou porovnatelné, pokud používáme stejné datování.
Dne 15. dubna 2006, v 15,27 středoevropského času. Budoucí si musí uvědomit, že v těch dobách existoval čas letní, a střední Evropa byla zhruba na 15. poledníku a 50. rovnoběžce severní polokoule Země, která se otáčela ze západu na východ, takže Slunce vycházelo na východě. Země je třetí planetou od Slunce, hned po Merkuru a Venuši. Kolem Země krouží Měsíc jednou za 29 a půl dne a Země kolem Slunce za 365 a čtvrt dne. Sluneční soustava je součástí Mléčné dráhy. Tak to bychom zhruba měli umístění rodu a začátek.

"Dějiny píší vítězové."
Protože Rodopis píši, patřím k vítězům, jinak bych těžko něco dnes napsala. Je jisté, že rod uspěl v přežití. Nevím, jestli je čím se chlubit, když je nás víc jak 6 miliard vítězů.
Pokud to zúžím na česky mluvící, je nás jen kolem 10 miliónů, pokud se rodu týče, mám sestru. Sestra i já máme jedno dítě. Naše děti se nejmenují po nás. Chaos ve jménech je společenský problém. Chaos děsí politiky, ekonomy a řádné občany. Církve taky. Chaos v identifikaci jedince lze nahradit značkováním. Obyvatelé se dnes značkují čísly telefonů, …. 01100000010100100001001100000111100101100000001100100010011101110011.
Z čeho jsem, lze pojmout několika směry.
Vznikla jsem jako druhé dítě svých rodičů. Rodiče se poznali po válce. Válka byla druhá světová. V Evropě skončila v roce 1945 po Kristu. Nikdo přesně neví, kdy se Kristus narodil, ale za tisíc devět set čtyřicet pět let vzniklo a zaniklo mnoho rodů. Jeden z nich byli Přemyslovci. Založili České království. Místo království máme stát. Jmenuje se Česká republika. Předtím Česko-Slovenská republika, předtím Československá federativní a předtím ještě socialistická. První se jmenovala Československá republika. Mezitím byla protektorátní. Před republikou byly Čechy částí Rakousko-Uherské monarchie.
Před královstvím bylo kmenové uspořádání. Kmeny byly slovanské, germánské, keltské, …, šmrnclé Avary, Huny, Normany, Římany, Židy, Araby, …, prostě kolemjdoucími. Umístění uprostřed Evropy k tomu svádělo. Genetickým výzkumem bylo doloženo, že zde zůstala velká keltská populace. Druidové věděli, že co je psané, dá se vyložit různě. Důležité znalosti si proto předávali jen ústně. Následné křesťanství potlačilo pohanské zvyky, a píšeme.
První písemné zmínky o rodu jsou přímým následkem výběru daní. Evidence katastrů a obyvatelstva měla zlepšit příjmy do pokladny. Pro lepší identifikaci byla zavedena příjmení. Každé království, stát i zřízení potřebuje vybírat peníze. K tomu jsou stále upravována pravidla a zákony. Lidé se tomu stejně houževnatě a vynalézavě vyhýbají. V současné době se státy rozpadají a lidé se sdružují v klanech příznivců a spolupachatelů. Války se přesunuly do zemí, kde byl podle Bible situován Ráj.
Jsem 70 % vody, namíchané s dalšími prvky, hlavně uhlíkem. K životu potřebuju dýchat vzduch s kyslíkem a vodíkem. Kolik dusíku a kysličníku uhličitého je potřeba, nevím.
Geneticky jsem složená ze dvou jedinců, kteří byli složeni každý ze dvou jedinců, kteří byli ,…takže matematicky je to 2n a jsem nula. Často se tak cítím. Pak si vzpomenu, že mám za sebou n předků, a tíha zodpovědnosti mě sklátí. Výpočtem jsem jednička.
Jsem taky pokračováním příběhu, což dává smysl, zvlášť, když geny jsem předala a mám čas na psaní.
Než dcera vznikla, užívala jsem svobody i nesvobody. Svobodně jsem se rozhodla být matkou. To, zda jsem byla dobrá matka, se ukáže. Dcera mi řekla, že ano. Myslím, že nemůže být objektivní. Doufám, že jsem jí vybrala vhodného otce. Voněl mi, když jsem ho milovala. Když mně vonět přestal, rozešli jsme se. Dodnes neznám lepší způsob, jak si vybrat partnera.
Někdy se tituluji SV. Může to znamenat svatá, svobodná, svá, …, podle situace.
Je to taky zkratka Silicon Valley. Oblast je známá umělou inteligencí a poprsím. Obojí se vyrábí z křemíku. Obojí zatím nevyužívám, i když, kdo ví, ...
"…bude-li každý z nás z křemene" napsal vizionář Jan Neruda v "Jak lvi bijeme o mříže" v době, kdy ještě nebyly křemíkové čipy ani umělá poprsí. Lev je symbolem Čechů. Je na nejvyšším místě Hradu a hlídá i vchod do podsvětí, říkají mystici. Myslím, že v Čechách nikdy lvi nežili. Žijí v rezervacích zvaných ZOO. Stará Praha je celá rezervací, obklopená kvádry paneláků.
Jméno jsem dostala po tátovi, i příjmení. Tak to bylo zvykem.
Protože jsme slovanský stát, mám koncovky A a OVÁ. První koncovka je obvykle identifikátorem jména ženy, druhá za příjmením dcery, nebo manželky, identifikátor patriarchálního rodu i vlastnění. Táta už mě ale nevlastní. Umřel. Máma taky.
Máma si kdysi dobrovolně změnila příjmení z původního vlastníka Boška. Jméno měla po matce Krista. Její máma po matce matky Krista. Táta měl jméno po tátovi. Příjmení taky.
Pro své dítě jsem už jedna z 21. O první dvě místa v genetické informaci se dělím s jejím otcem. Dcera už odmítla koncovku a vymanila se tak z vlastnění. I jméno si zvolila sama.
Každý rod a národ má své význačné osoby a pověsti. Pověsti mají pravdivé jádro.
Pověsti udržují soudržnost rodu a národa. Stará náboženství měla pravidla a dodržovala rituály. Dnes je rituálem nedodržovat pravidla.
I můj rod má významné osobnosti a pověsti.
Obojí jsem neověřovala, ale protože se to jaksi samo sebou traduje, nemám důvod nevěřit. Stejně tak si neověřuji, že jsem národnosti české. Nevím, jak je to zakódováno, možná je DNA ovlivněna češtinou. Až se začne příslušnost určovat podle genů, to bude teprv tóčo.
Pro mne je nejdůležitější blízká rodina. Do rodiny patří přátelé, psi a kočky. Také kytky, stromy a domovy. Žijícím dávám přednost a starám se o ně. Na mrtvé vzpomínám. K tomu nemusím chodit na hřbitovy. Nesnáším hřbitovy a pohřby. Trpím tam jen s úctou k minulým.
Z čeho jsem, lze jen tušit.
Vědecké teorie se mně snaží dokázat, že pocházím z opice. Těžko proti tomu argumentovat, když se objevilo asi půl kila kostí z posledních několika miliónů let, potvrzujících jejich teorie. Bible se mi snaží přesvědčit, že pocházím z Adama a Evy, tedy od Boha. Někde tam je také Lillit. Všechno se mi to míchá dohromady. Vědci objevili kostru hada, který měl kříž a dvě nohy, jako kdyby chtěli potvrdit biblické stvoření. Křesťané zase mlží o nálezech z hrobů příbuzných Krista. Všichni udržují svou Pravdu.
Pravdou je, že od doby, kdy podle vědců vznikl z opice člověk, se nepřeměnila žádná další, i když se o to vědci dost snaží. Ani jiná havěť. Jen se přizpůsobuje okolí. Abrahámův Bůh se také nezjevuje. Patriarchátní náboženství zatlačilo v současném světě všechny informace o božství lidí a toleruje jen jednoho, ve jménu jehož se navzájem vraždí.
Kromě logiky mám svá tušení. Intuice mě vede celým životem. Tušené pak logickými argumenty předávám dál. Vypadám tak víc seriózně. "Tuším, že objem dat je příliš velký", nemohu použít, ale "(l*262*n)/2" vypadá jako seriozní údaj. Výsledek je stejný. Tušení je rychlejší.
Tuším, že jsem vznikla z touhy Myšlenky.
Myšlenky mají sílu. K tomu abych je napsala, potřebuji počítač. Počítačové programy tvoří lidé. Lidé jsou omylní. Chyby jsou i v programech. Programy a lidé se stále vylepšují. Lidé plastickými operacemi. Také náhražkami orgánů a kloubů. Pokud lze člověka totálně obnovit, je důležitý jen mozek. Všichni to tuší a snaží se přijít na to, jak funguje. Vymysleli IQ testy a další, kterými se snaží mozek testovat a pojmout mysl. Mysl ale není mozek. Je jeho produktem. Stejně jako superkompjůtr nezplodí program. Umělá inteligence se snaží přijít na způsob, jak stroj naučit myšlení. K myšlení je potřeba touhy. Nevím jak naučit stroj touze. Musel by umět plakat a smát se. Taky trpět a zpívat sám od sebe. Ale nevím to jistě. Možná i já jsem naprogramovaná k pláči a radosti. Možná všechny mé reakce jsou chemické odezvy na okolní podněty. Kdo ví.
Možná by šel sestrojit stroj, který by z chemické analýzy okolí generoval impulsy. Musel by mít i vůli k přežití. Taky k reprodukci. Samoreplikující stroje vymyslel von Neumann. Jako stroj si někdy připadám. Hlavně když ráno vstávám do práce a večer se z ní vracím. Další den je to stejné. Stále. Inovace lidství je ve složení ze dvou.
Pokud jde o geny, máme s myší společných 97 %.
"Hranice mého jazyka znamenají hranice mého světa," pravil filosof Ludwig Wittgenstein.
Zabýval se významy slov. Jménem jeho matky, Poldi , nazval svůj podnik jeho otec v Kladně. Pro své zaměstnance vytvořil příjemné prostředí. Tam pracoval můj dědeček (22Y(21X)), pradědeček (23Y(22Y(21X))) a byli spokojeni. Po znárodnění se podnik jmenoval SONP Kladno. Po znárodnění tátova podniku tam topil táta (21Y) a máma (21X) prodávala v kantýně. Já jsem tam byla na brigádě. Všude byla špína a nebezpečí. Z hrůzy takové budoucnosti jsem začala snít.
Sněním jsem si rozšířila hranice svého světa.
Pátrám po tom, z čeho jsem a napadají mě střípky příběhů.
Tuším, že všechny mám v sobě.
Záleží jen na nastavení citlivosti přijímače a odstranění šumu.
V klidu postupně vytahuji příběhy a zapisuji.
Tak je správně, myslí si n předků ve mně, i já.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Wu Wu | Web | 28. prosince 2006 v 23:16 | Reagovat

To je ... to je úžasný.

Jak je to zapsaný, to plynulo samo, že? Jak pomalá řeka, veletok.

Tvůj rod i rodopis zasluhují úctu.

2 b. b. | 29. prosince 2006 v 13:31 | Reagovat

Wu, děkuji za kompliment,Tvůj web je chytrý, takže poklona skutečně těší, b.

3 heloderm heloderm | Web | 20. června 2015 v 14:31 | Reagovat

online pujcka pred výplatou židlochovice :-|

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama