10/05

30. září 2006 v 14:06 | b.
nevím, jestli by se s Ajaxem spíš neporvali :)
připadá mi příliš při síle na to, aby se chystal jinam.
určitě mi prosím dej vědět, a.
On 30.9.2005, at 8:57 AM, b. wrote:
> Hovínka bylo dnes ráno na koberci málo, což vypadá jako dobrá zpráva,
> ale Jeff nic nejedl, ani v noci nepil.
> Ještě na mě ráno vrčel, když jsem ho pohladila, abych neotravovala,
> ale netrpí,
> tak uvidíme, jestli si chce už hrát s Ajaxem, ale včera odpoledne mě
> ještě vítal.
> Stále je šance, že se chystá zázrak, i když s babičkou mi nevyšel.
> Ozvu se až dorazím domů,
> b.
>
Ahoj,
rano v 9 byla nacurano v kuchyni a nakakano v pokoji, vynadala
jsem mu a vysledek je ten, ze vrci a neda se na nej sahnout, ani
vycistit oci, je vzteklej. tak snad zavirat do vjezdu?
nebo do koupelny?
preposilam pozvanku na ten nedelni koncert.
uvidime se vecer.
a.
jeff

Rozhovor s mrtvým psem
"Hejblo se mu ouško!"
Zdá se mi, že dýchá. Tlapičky jsou normálně přehozené a vypadá jako když po dlouhé procházce spí. Jenže nespí. Krev nekoluje. Jak se mu ztrácela krev z žil, malátněl, až začal ztrácet i čich a bál se, že se ztratil, a proto štěkal hlasem, kterým přivolával pomoc. Hladila jsem ho. Hmat mu ještě zůstal, jako mámě, až do konce. Uklidnil se a vyl jen slabě, jako když žádá svou novou smečku, aby ho vzala k sobě. Umírání se dnes příliš vyhýbáme, jako nakažlivé chorobě.
"A zase se pohnula tlapička,
možná to je jen plamen svíčky a slzy v očích, které zkreslují.
Jsem unavená, ale vydržela bych víc, kdybych tě mohla zachránit"
"co myslíš tím zachránit?"
"máš pravdu, co je to zachránit, dlouho jsi neviděl a neslyšel"
"po čichu jsem vás poznal, každý člověk voní jinak i hladí"
"změnil se ti štěk, když jsi oslepl, chyběla ti koncovka"
"nebyl jsem si jistý, ani kam šlapu, proto jsem byl venku raději na vodítku, věděl jsem, že dáváš pozor"
" když přišla návštěva, tak ses bezostyšně dožadoval piškotů"
"vždycky mi dali"
"na mě jsi štěkal jinak, než na Anaj"
"chovala mě a drbala bříško"
"lízal jsi mi ještě včera nohu"
"bylas vůdce, to je projev lásky"
Ty dvě mě minuly bez povšimnutí, jen třetí prohlédla duši, začínala mít zajímavý vzorek. To, že jim jsem nestála za pohled, mně umožnilo se lépe podívat. Strach, který je doprovázel, jsem znala. Hrůza nebyla hrozná, to jen má fantazie jí dává moc a sílu. Smrt byla unavená s očima hluboko vpadlýma, plná pochopení. Myslela jsem si, že je to z důsledku její práce, ale pak mi došlo, že ví o Bolesti, která jde za ní.
Umřel nám pes. Vlastně umřel Jeff, který byl členem rodiny. Cítila jsem se bezmocná při jeho umírání, protože místní veterinář ho už dávno odepsal a nevěděla jsem, koho požádat o pomoc. Lidé, kterým důvěřuji byli daleko. Netrpěl moc, alespoň doufám. Hladila jsem ho a doufala, že to ještě není konec.
Byla jsem unavená, ale to se mi stává, když nespím, už to špatně snáším, nespaní. Bála jsem se, že když na chvíli nevypadnu ven, zavolám jiného veterináře a ten mu dá smrtící injekci a to jsem nechtěla, stále jsem doufala v zázrak. Byl celý malátný, ležel na svém místě a trochu vyl. Rozhodla jsem se, že si zařídím dovolenou na další dny a Anaj slíbila, že přijede co nejdříve.
Když jsem se vrátila, bylo mi jasné, že nemusí pospíchat. Byl ještě vláčný, ale krev vyteklá z pusy tuhla. Nestihla jsem to. Ležel stejně, jak jsem ho opustila, žádné křeče, ani známky smrtelného zápasu nebyly nikde vidět.
Máma netrpěla, jen umírání bylo namáhavé, jako výstup na vysokou horu.
Jsem ráda, že oba umřeli doma, v místě, které dobře znali.
Tak je to dobře.
Při umírání si mozek sám vyrábí látky, které tlumí bolest, jsme docela dobře připraveni na smrt, jen se o tom moc nemluví.
Smrt není hrozná, je jen koncem zrození, možná začátkem jiného a důležité je, aby člověk, ani pes, který se stal členem rodiny, nebyl sám.
"smutek do mě hloubí kráter"
"to jsem já, zapisuji se ti do duše"
"nebyla jsem si jistá, jestli jsi opravdu netrpěl, a tak jsem si zavyla a zjistila, že určité tóny dělají vibrace v hlavě, tak trochu jako by chlácholily mozek zevnitř"
"ty nevíš, že když my psi vyjeme, je to extáze"
"to jsem ráda"
"netrap se, jsem rád, žes se mnou byla."
Mour se ke mně přišla pomazlilt a předla mi do ucha myšlenku:
"Hejblo se mu ouško, podívej!"
Tlapičky jsou normálně přehozené a vypadá jako když po dlouhé procházce spí.
Zdá se mi, že dýchá.
A zase se pohnula tlapička.
"záleží, jak se na díváš na skutečnost"
"už nežiješ, jinak bys žebral a čmuchal co jsem přinesla"
"vidíš, že všechno má své výhody, a to nejlepší zůstane, pokud nezapomeneš…"
"myslíš to, jak ses rval s každým psem, ale já byla ráda že se nic moc nestalo a jen formálně tě peskovala, vhodné slovo, co?"
"měl jsem spoustu ocenění a normální zdravé sebevědomí!"
"ale já tě živila, taky jsem se za tebe rvala, když tě napadla smečka, pamatuješ?"
"ocenil jsem, že jsi zpacifikovala toho druhýho boxera, měl váhovou převahu, na dva bych nestačil"
" pár let nato ti další vykloubil čelist, když sis ho chtěl přehodit přes hlavu, a a já se bála, že je to tvůj konec"
"nojo, neodhadl jsem váhu"
"a boje s Míšou"
"…, nezapomeň co jsme spolu zažili!"
"dobře, budu vypravovat, třeba jak…"
…jsem šla s Jeffem k veterináři na očkování. Při cestě jsem se chtěla zastavit v trafice pro noviny. Jeff je můj laskavý kamarád, který tráví svůj čas s námi na procházkách, obchodováním míčků za piškoty, hraním a lenošením doma, nebo hrabáním děr na chalupě a posíláním a čenicháním vzkazů pomocí popelnice.
Je velmi poslušný, zvlášť pokud nejde kolem kočka, jiný pes, nehrozí že přijde o jídlo, o které stejně nestojí, nebo pokud nenastane zajímavá situace. Na nákupy, jako jiní psi, nechodí.
Uvázala jsem vodítko ke stojanu na kola vedle parkujících aut.
Nedošlo mi, jak je to ponižující. Jeff má na rozdíl ode mne dlouhý rodokmen, mnoho ocenění, nemluvě o počtu potomků.
Za chvíli nastartovalo auto, a on vyrazil i se stojanem. Rachotil přes náměstí a děsil všechny lidi kolem. Vystartovala jsem z obchodu jako v době dorosteneckých závodů. Za mnou běžel prodavač. Za prodavačem řidič auta a za řidičem další lidé a všichni jsme se snažili Jeffa zastavit.
Na hlavní silnici jsme ho dohnali.
Měl celý průvod lidí a ouška se mu radostí třepetala.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama