Září 2006

10/05

30. září 2006 v 14:06 | b.
nevím, jestli by se s Ajaxem spíš neporvali :)
připadá mi příliš při síle na to, aby se chystal jinam.
určitě mi prosím dej vědět, a.
On 30.9.2005, at 8:57 AM, b. wrote:
> Hovínka bylo dnes ráno na koberci málo, což vypadá jako dobrá zpráva,
> ale Jeff nic nejedl, ani v noci nepil.
> Ještě na mě ráno vrčel, když jsem ho pohladila, abych neotravovala,
> ale netrpí,
> tak uvidíme, jestli si chce už hrát s Ajaxem, ale včera odpoledne mě
> ještě vítal.
> Stále je šance, že se chystá zázrak, i když s babičkou mi nevyšel.
> Ozvu se až dorazím domů,
> b.
>
Ahoj,
rano v 9 byla nacurano v kuchyni a nakakano v pokoji, vynadala
jsem mu a vysledek je ten, ze vrci a neda se na nej sahnout, ani
vycistit oci, je vzteklej. tak snad zavirat do vjezdu?
nebo do koupelny?
preposilam pozvanku na ten nedelni koncert.
uvidime se vecer.
a.
jeff

a tak se zvedáme II.

24. září 2006 v 15:52 | b.
logické závěry mám podobné, možná proto mi ji půjčila, aby mi dodala sebevědomí, které mi stále chybí.
často mi stačí klid na venkově, myšlenky plevelné vyženu procházkou a prací. dívám se na hvězdy a Měsíc, na Slunce a oblaka a stromy a krajinu, a je mi krásně, a píšu, abych pocit který mám, se naučila sdělit.
takže sděluji: je mi příjemně teplo, jemné bzučení notebooku uklidňuje. stačí vyjít pár kroků ven, a tam se na mě sesype temnota plná hvězd a cvrkání cvrčků, teplý vítr od východu, a noc je měkce sametová.
naložila jsem si muchomůrky do mléka, aby zkysaly na sómu, možná budu mít odvahu, ...možná. věřím si málo, i Kristus prý zapochyboval na kříži, "otče, proč jsi mě opustil!",
možná ale řekl něco úplně jiného.
máma se usmívala.


a tak se zvedáme

22. září 2006 v 14:48 | b.
knihu mi přinesla mi ta, která se mě snaží pozvednout. často mě nadzdvihne, ale i to je dobře.
kdysi se mě jeden laskavý mladý muž zeptal "v čem je smysl života?" a myslel to vážně, protože celá moje kniha, kterou jsem mu dala přečíst, byla o hledání smyslu. zastavil se mi dech nad tou opovážlivou otázkou a najednou jsem věděla odpověď.
"naučit se nebát," bylo první co mě napadlo a uvědomila jsem si, že ze mě vykřísl obstojnou odpověď.
dlouhé hledání, pestrý život a spousta zkušeností, ale tak jednoduše zeptat jsem se sebe neuměla.
náhodou, zase náhodou a vždycky když něco potřebuji, dostanu.
často když nedávám pozor.

světaboly

22. září 2006 v 14:43 | b.
bolístky
"zase se prodrala," vykřikla majitelka. plaňkový plot, za kterým jsem já, která jí rozmazluje.
zoufalé psisko, já, i sousedka.
oběť
"šel jak pejsek na procházku," pravila jiná, dala jsem mu trochu šrotu. přerostlý bejček je plný síly. srdce mě bolelo spolu s ní, a snažila jsem se najít vhodná slova. "teď už vám hlídá krávy a opatruje malého brášku," říkám, ale bolest zůstává. dva roky soužití, starání se a piplání, jen tak nezmizí.
"věčně je držet nemůžete," konstatujeme společně.