děti Respektu

5. srpna 2018 v 8:03 | b.
uvažovala jsem o tom, co formuje velkou část generace. je to oblečení formující držení těla, boty, které stlačují na chodidlech umístěné citlivé body, ovlivňující celé tělo, nebo hudba působící nevědomě na mozek, hluky ulice, zpěv ptáků, ticho, nebo slovo psané, slyšené, nebo obrazy v televizích, filmech, galeriích.
zřejmě kombinace všeho, a záleží čemu nejvíc je vystaven jedinec, skupina.

v praze se urodila skupina lidí, kterou bych pojmenovala po vzoru "husákovi děti" názvem
"děti respektu", jedná se o ideologii, kterou přijala za své. každá skupina i jedinec vyhledávají potvrzení svých názorů. je známé, že média, nebo kázání, jsou mocným nástrojem na ovlivnění mladých mozků.

vtištění se týká celé generace a je velmi obtížné je změnit. osobní neúspěch je pak vnímán jako vina okolí a následuje frustrace, rozhořčení, vedoucí k protestům a často i násilné akce. původci vtištěných názorů nejsou zákonem stíháni, ani obviněni, a mohou působit díky technologiím na stále větším území. u nás se to týká hrstky ovlivněných jedním kdysi kultovnám týdeníkem, ale jinde, hlavně u ještě méně inteligentních lidí jde o mnohem víc.
 

zázračná koťátka

7. července 2016 v 11:04 | b. |  b.

zázračná koťátka
"nechceš kočičku, aby mařence nebylo smutno?", a ještě dodala, "se dvěma je větší zábava."
"nechci, i mařenku mám jen proto, že tři kočky jsou pro tebe v praze moc," odpověděla jsem anaj.
"už je vykastrovaná, jestli si ji nevezmeš, půjde do útulku, kamarádka je na kočky alergická."
kočička ze změny rozhodně nadšená nebyla. trvalo asi dva měsíce, než začala akceptovat nové bydlení, i na mařenku stále syčela. když k nám přišla, byly jí tři roky. neznala zahradu, ani sníh, neuměla šplhat po stromech, zřejmě vyrůstala v malém bytě a prý měla více majitelů. s námi jezdila na chalupu a měla volnost jako všechny naše kočky. dala jsem jí nové jméno - nany. je tvrdohlavá, drobná a má ladné pohyby. společnost koček ani lidí moc nevyhledávala až do loňska. tehdy začala lovit malé myši a nosila je jako dárky. stále byla nervózní, asi neměla v dětství jistotu domova a ani jednou koťátka. moc jsem si přála, abych to mohla změnit. už dvakrát se někam zaběhla, obvykle z trucu, že se objevily jiné kočky, nebo lidi. tentokrát jsem po měsíci hledání její návrat už vzdala a oplakala ji, ale našla se. byla poněkud zbědovaná, netuším, proč se sama nevrátila, protože byla kousek od domu. doktorka jí dala kapky na ušní svrab a odčervení. změnila se i povahově a začala být přívětivá. krmila jsem jí dobře, abych ji dostala do kondice, a tak nejen ona, ale i mařenka tloustly. pro jistotu jsem ještě jednou obě odčervila a přestala dávat gurmetky. na mařence kvůli její načechrané srsti to nebylo tak znát, ale nany se viditelně kulatila. dokonce se jí začaly nalívat cecíky. v průkazu jsem si ověřila, že byla vykastrovaná a zavolala doktorce, jestli nemůže mít falešnou březost. "u koček se nevyskytuje," řekla. bříško rostlo, a kočička se chovala jako těhotná. abych si byla jista tím, že její chování není způsobeno nějakým nádorem, pro který vyhledává pomoc, jsem nany odvezla na vyšetření.
12.3.2011 ovariohysterektomie, je uvedeno v průkazu, znovu jsem si ověřila, že znamená kastraci koček, jedná se o chirurgické odstranění vaječníků, vejcovodů a dělohy.
doktorka nany oholila bříško, a na sonu bylo vidět, že má minimálně dvě koťata a žádný nádor, "a bude to brzy," dodala. vrátila jsem se domů a vystlala krabici. nany za mnou stále chodila, tak jsem si k ní sedla a hladila ji. za hodinu už jsem mohla zavolat anaj.
"stal se zázrak, vykastrovaná kočička má koťátka."
"ty vole," pravila, "to je jen špatně odvedená práce." anaj nemá ráda mé řeči o zázracích.
"už je vykastrovaná pět let a teprve teď se okotila."
"byla stresovaná."
" po třech letech se mnou, a není vystresovaná, to zase ty musíš považovat za zázrak!"
v době, kdy se celý národ těší na dva dny volna o velikonocích, které jsou oslavou zázraku znovuzrození krista, (nebo přírody,) už nikdo nevěří na zázraky.
v každém případě nany nám, i sobě, i všem kolem, nadělila první jarní den krásná velikonočně vybarvená koťátka.
možná jsou zázračná.
prvorozená holčička je mazlivý skřítek, želvovinová, se světlem v obličeji.
druhorozený je zrzavobílý kocourek, celý po kocourovi, který k nám chodí.
třetí se narodila holčička, oproti zdání něžného, plyšového, růžového medvídka, má i drápky.
na poslední holčičce nany vybrousila dyzajn, je dlouhonohá, štíhlá a sytě tříbarevná.


i cesta má oči

16. října 2011 v 10:44 | b. |  b.
 



schrödingerova kočka

21. září 2010 v 19:13 | b.

vypadalo to na pohádku, jak zubožený kocourek ke štěstí přišel.
mohl být beztvarým plyšákem, pravidelně krmeným, s možností se podívat na venkovní svět jen z okna, ale měl volnost a svobodu, za kterou číhá nebezpečí. sám si vybíral volný život i teplo podle libosti.
tři týdny jsem se ptala, hledala po okolí, vyvěsila plakáty "hledá se tříletý kocour... raději i s fotografií,
místní vyprávěli o všech zrzavých kočkách v okolí, ale on to nebyl, vyprávěli i o rodině, která cvičí psy na kočky.
vzdala jsem se části svého soukromí, celá vesnice najednou zjistila nejen mou slabinu, ale i číslo mobilu, a když smutek nepřestával a svaly na obličeji se stáhly do tragické grimasy, usoudila jsem, že se sebou musím něco dělat sama.
naděje zůstává.

reality šou

23. dubna 2010 v 15:22 | b.
čekala jsem na řemeslníky, na výměnu vodoměru, domluvená jsem byla na osmou, ale než přijeli bylo půl deváté. upozornila jsem je, že už při minulé výměně vodoměru byl problém a ulomili při tom dlaždičky. vodaři nadávali, že je to blbě udělaný a ventil nemůžou povolit, při tom ulomili dlaždičku. pak se rozhodli zavřít vodu v hlavním řádu na silnici, ale za chvíli se vrátili s tím, že ukroutili uzávěr, tak znovu zaplombovali starý vodoměr a odjeli. prý budou muset přijet jiní, vykopat v nově udělané silnici díru, zavřít hlavní vodovodní řád a vyměnit uzávěr.

když jsem čekala na autobus, přijela dodávka s nápisem vylepování jízdních řádů, vystoupili dva chlapi u kterých bylo jasné, že do menšího auta by se nevešli, jeden držel v ruce malou nádobku s lepidlem a se štětcem, druhý otevřel vývěsku a ukázal prvnímu, kde má natřít lepidlo a sám osobně tam dal letáček formátu a5. problém nastal při zavírání vývěsky. ukončení reality šou mně ušlo, protože mezitím přijel můj autobus.

uvažuju, jak je možný, že jsme na tom líp než řecko, tam to musí být úplná havaj.

páteční večer s diem

30. března 2010 v 13:23 | b.


opravuju do omrzení text knihy a stále zvažuju.
"have you ever seen…," začala jsem.

přetvářím mozaiku do pohádky skrz závoj příběhů, které prožívám. 
myšlenky si tvoří pokračování, které následné náhody dotvrzují.
myšlenky a náhody.
snění a skutečnost.

zlatý děšť jsem viděla, když blesky rozčísly oblohu.
jarní, teplý, voňavý.

ochlokracie today

14. ledna 2010 v 12:57 | b.
Václav Cílek, Orfeus:
Co se týče společenských změn, Polybios věří v pravidelný cyklický chod dějin. Na jeho počátku je vláda jedince - monarchie, která se mění v království - basilej, jež pak upadá do tyranie. Po odstranění tyrana vzniká vláda mocných - aristokracie, ve které se však moci ujmou nejsilnější - oligarchie. Poté, co kvůli své pýše a přílišnému prospěchu selžou, jsou nahrazeni vládou lidu - demokracie. Zatímco my demokracii považujeme za konečný bod politického systému, za konec dějin, Polybios dobře ví, že vládu lidu vystřídá panování lůzy - ochlokracie. Ta vede ke korupci a rozkrádání státu, takže se jako zachránce jeví silný jedinec a cyklus se opakuje. Polybios odmítá zázraky, ale uznává jeden mimoracionální prvek, který má velký význam na chod dějin - Týché, neboli Osud. Vrtkavá Týché má někdy blízko k prozřetelnosti, jindy k pouhé náhodě.

lednové porovnání

13. ledna 2010 v 17:24 | b.
brhlíci, stehlíci, koňadry, pěnkavky, zvonci, kosi, hrdličky i straky, to je program, na který se dívá mařenka von pernik v novém domově za oknem a v teple. občas vyběhne do sněhu a vychutnává si cvrkot v krmítku bez bariéry skla.


Česká národní banka v roce 2009 meziročně zaznamenala pokles zisku o 36 % na 18,5 mld. Kč, když vydělala především na výnosech ze správy devizových rezerv.

Tuzemské banky vloni na poplatcích vybraly více než 46,78 miliardy korun. Proti roku 2008 to bude až o dvě procenta více.


Za rok 2009 vykáže důchodový systém schodek kolem 30 mld. Kč, tedy nejvyšší deficit v historii. A je zřejmé, že s podobným schodkem skončí i v roce 2010.


je vidět, že mařenka ani banky na tom nejsou špatně. důchodci a ptáci dostanou jen to, co jim někdo nasype.

logika

14. prosince 2009 v 16:42 | b.
"sejdeme se na hřbitově" slyším hovor v mhd,
"a kdybys tam byl dřív než my, tak na nás počkej",
je to přeci logické, vůbec nechápu, proč se musí dohadovat mobilem.

Další články


Kam dál