na Blog.cz

čekala jsem na řemeslníky, na výměnu vodoměru, domluvená jsem byla na osmou, ale než přijeli bylo půl deváté. upozornila jsem je, že už při minulé výměně vodoměru byl problém a ulomili při tom dlaždičky. vodaři nadávali, že je to blbě udělaný a ventil nemůžou povolit, při tom ulomili dlaždičku. pak se rozhodli zavřít vodu v hlavním řádu na silnici, ale za chvíli se vrátili s tím, že ukroutili uzávěr, tak znovu zaplombovali starý vodoměr a odjeli. prý budou muset přijet jiní, vykopat v nově udělané silnici díru, zavřít hlavní vodovodní řád a vyměnit uzávěr.

když jsem čekala na autobus, přijela dodávka s nápisem vylepování jízdních řádů, vystoupili dva chlapi u kterých bylo jasné, že do menšího auta by se nevešli, jeden držel v ruce malou nádobku s lepidlem a se štětcem, druhý otevřel vývěsku a ukázal prvnímu, kde má natřít lepidlo a sám osobně tam dal letáček formátu a5. problém nastal při zavírání vývěsky. ukončení reality šou mně ušlo, protože mezitím přijel můj autobus.

uvažuju, jak je možný, že jsme na tom líp než řecko, tam to musí být úplná havaj.

opravuju do omrzení text knihy a stále zvažuju.

"have you ever seen…," začala jsem.

přetvářím mozaiku do pohádky skrz závoj příběhů, které prožívám. 

myšlenky si tvoří pokračování, které následné náhody dotvrzují.

myšlenky a náhody.

snění a skutečnost.

zlatý děšť jsem viděla, když blesky rozčísly oblohu.

jarní, teplý, voňavý.

brhlíci, stehlíci, koňadry, pěnkavky, zvonci, kosi, hrdličky i straky, to je program, na který se dívá mařenka von pernik v novém domově za oknem a v teple. občas vyběhne do sněhu a vychutnává si cvrkot v krmítku bez bariéry skla.

je vidět, že mařenka ani banky na tom nejsou špatně. důchodci a ptáci dostanou jen to, co jim někdo nasype.

"sejdeme se na hřbitově" slyším hovor v mhd,

"a kdybys tam byl dřív než my, tak na nás počkej",

je to přeci logické, vůbec nechápu, proč se musí dohadovat mobilem.

"dej mi semínka, já ti je předpěstuju", řekl kamarád a po několika týdnech mi přinesl silné sazenice, dobře zakořeněné, z kterých vyrostli téměř samí samci, jako byl on.

"chlapi se ptali, co to mam v pařáku", pravil, "řek sem, že je to vietnamskej kopr".

vietnamský kopr jsem začala pěstovat v době, kdy anaj začala navštěvovat školu u hlavasu. bála jsem se, aby se nedostala do kontaktu s dýlery.

zkažené velkoměsto se ukázalo být neškodné, oproti čistému venkovu. tam vietnamský kopr pěstovali všichni. bylo to lepší a levnější než chlast.

usoudila jsem, že pokud nebude muset nakupovat, bude ochráněná, tak jsem začala sama pěstovat a sama vyzkoušela míru nebezpečí.

s alkoholem mám už letité zkušenosti. kdysi, hodně dávno, jsme si udělali na louce testovací trať a zjišťovali jak se mění reakce a vnímání řidičů po vypití jednoho piva, dvou deci vína, tvrdého, ... a od té doby ani ti, kteří rozdílu nevěřili, nepili před jízdou.

pocit, že všechno mají pod kontrolou je u alkoholu nebezpečný a chlapi svému egu rádi podléhají. pod vlivem alkoholu jsem zažila i několik rvaček, zesiluje agresivitu.

s vietnamským koprem už od začátku vím, že se mozek vydal na projížďku, ale agresivitu s sebou nevzal, i závislost je menší, než na alkoholu, výherních automatech, cigaretách, nebo televizi. důvod legalizace oceňuju a chápu. nechápala jsem nikdy nelegálnost jakýchkoli rostlin a hub, které jsou součástí světa.

chápu, že je rozdíl mezi přírodními a uměle vytvořenými drogami. umělé jsou stejné jako jakékoli drogy, které mají ve svém držení drogisté. z těch všech by se měla odvádět dph státu. mohlo by to výrazně snížit státní dluh, představuju si zase naivně, protože vím, že mafie to nedovolí.